Galský kohout zpívá
Antologie francouzské poezie

Vybral a přeložil Gustav Francl.
Vyšehrad

obálka, Galský kohout zpívá

FOTO: Archív nakladatelství Vyšehrad

Kvalitou antologie je i inspirativní síla, píše v doslovu objemné antologie francouzské poezie Galský kohout zpívá její autor a významný překladatel Gustav Francl. Zasvěceným a zapáleným výběrem více než dvou set básníků a básnířek devíti století čtenáře přímo postrkuje k cestě za prameny. Nemenší inspirací je Franclův skvostný vázaný verš, který tvoří těžiště knihy, a tryskavá radost z poezie: Hle, smysl kouzla mého: štěstí je pro každého / A ať je vyzpíváš / jak galský kohout náš. (Arthur Rimbaud: Štěstí).

Ladislav Šerý
Laserová romance 3 
Agite/Fra

obálka Ladislav Šerý: Laserová romance 3

FOTO: Archív nakladatelství Agite/Fra

Obě předchozí Laserové romance byly záznamem převážně hospodských řečí a historek, pronikavých to charakteristik světa. Humor v nich byl jiskřivý a pálivý, smál se v nich strýc Pepin i ostrý ironik Hašek, ale míhala se v nich i hostinská Jarmila ze Zvonokos. Do třetího svazku sesbíral autor – filosof a překladatel z francouzštiny – citáty svých oblíbených myslitelů do dvanácti kapitol: začíná Pravdou, pokračuje Dobrem a dále kupříkladu Reklamou, Uměním, Obrazem a uzavírá Mocí. Například kapitola Čas začíná prostou informací: Ve vrcholném středověku trvalo doručení dopisu z Říma do Paříže dva až tři týdny, dnes oběhne email planetu sedmkrát za vteřinu. Z takové změny něco vyplývá. Co? V podstatě na starý svět musíme zapomenout. Do výběru z úvah současných filosofů zařadil Šerý myšlenky jediného Čecha – Egona Bondyho.

Javier Marías
Černá záda času

Přeložila Blanka Stárková.
BB/art

obálka Javier Marías: Černá záda času

FOTO: Archív nakladatelství BB/art

„Vylíčit, co se stalo,“ je nemyslitelná a marná věc, anebo je to možné jen jako výmysl. I představa svědectví je planá a není svědka, který by vpravdě mohl splnit, co si předsevzal. Španělský prozaik, esejista a novinář si se čtenářem rád zahrává. Jako by mu vzkazoval: Už ses tolikrát ztratil ve slepých uličkách svého života v současnosti!
Pojď si odpočinout hledáním cesty v mém románovém labyrintu. Prolínání autorových osobních prožitků, vysvětlování, proč vlastně napsal předcházející román Všechny duše (česky 2007), a téměř detektivní sledování několika reálných lidských osudů znejistí čtenáře natolik, že nebude vědět, co je vymyšlené a co se opravdu stalo. Hlavním hrdinou této knihy je ale román sám, krása a moc vyprávění, příběh jako léčitel lidské duše.

Dominika Prejdová
Marijin dvor
Dauphin

obálka Dominika Prejdová: Marijin dvor

FOTO: Archív nakladatelství Dauphin

Koncem letošního roku uplyne 15 let od podepsání tzv. Daytonské dohody, která ukončila válku v Bosně a Hercegovině, v níž válčil každý s každým. V jednom domě v Sarajevu, ve městě, jež bylo před válkou důkazem, že multietnicita může fungovat, žije Marija. Sama pochází ze slovinsko-chorvatské rodiny, její manžel byl muslim. Děti a ostatní příbuzní žijí rozeseti po celém světě a ona tu osaměle sleduje „zakonzervovanej poválečnej čas“. Vzpomíná a hledá odpovědi na otázku, co se to vlastně stalo. Se zemí, s městem, s lidmi v něm. Už dávno se přestalo střílet, ale válka trvá dál. Autorka knihy není ani Srbka, ani Chorvatka, ani Bosňanka muslimského vyznání… Přesto se jí podařilo napsat uvěřitelný text, z něhož nečouhá syntetický, kongresový, vydezinfikovaný humanismus.

Josef Kocourek
Marto, Marto, Marto…

Deníky 1927–1932
Dauphin

obálka Josef Kocourek: Marto, Marto, Marto…

FOTO: Archív nakladatelství Dauphin

Josef Kocourek powolkerovsku zemřel ve svých útlých čtyřiadvaceti na tuberkulózu a nestačil ještě vejít ve známost v literárních kruzích. Zanechal po sobě několik próz a verše a každá generace si ho objevuje znovu – tentokrát prostřednictvím vydání jeho dochovaných deníků (edičně připravil Michal Jareš). Jsou nejen plné erotických obrazů, ale především pronikavého uvažování. Kupříkladu 26. dubna 1927 Kocourek píše o záměru napsat román o krajině a přemítá: Nic nesmí obstát neproměnné v bublinách dění. Nic nesmí mít hodnotu dokonalosti. Nic nesmí zvítězit… Tyhle deníky jsou totální zpovědí a tak zároveň úžasným, nefiktivním románem.