Když jsem ještě žil ve Foglarových příbězích, před lety mnohými, aby to někdo nemusel počítat, tak zcela přesně na přelomu 60. a 70. let, viselo v naší kůlně každou zimu kolem pěti krápníků – zmrzlých těl zajíců či pernaté zvěře. Každý druhý chlap ve městě byl myslivec a zvěřiny všude armády. Nikdy jsem se ale nezajímal o to, co všechno se musí udělat, než se zasedne ke stolu a začnou se dělat faldy až za ušima. Dneska to zní jako pohádka.

Nicméně jsem se rozhodl, že to musím zvládnout. Našel jsem si příslušnou kapitolu ve Vrabcově Velké kuchařce: Zvěřina má odležet v kůži nejméně 3 dny, nejdéle však 14 dnů. Leží-li zvěřina příliš dlouho, často zavání, tj. tuchne; říkáme tomu, že zvěřina je v tuchu. Kdysi se tvrdilo, že právě tento stupeň označování za „haut gout“, je pro zvěřinu nejlepší. Dokonalý kuchař i kuchařka však připraví dobrou zvěřinu i bez tohoto příznačného pa -chu, který vyznačuje zvěřinu až příliš odleželou. Jak jsem pak zjistil, jde vlastně o učesaný a obalený výrok francouzského právníka a ekonoma, jenž se však proslavil jako odborník na gastronomii, Jeana Anthelma Brillat-Savarina. Ten prý řekl, že správně odleželý bažant je takový, který už má zelenou prdel.

Bažant pečený na slanině s bazalkovou nádivkou se mi nakonec povedl až neuvěřitelně dobře. Ono co si sami ukuchtíme, to nám většinou chutná. Ale nedalo mi spát to „zatuchnutí“.

Díky Slovníku spisovného jazyka českého jsem si prolustroval slova tucha, tuchmistr (soukeník), tuchnouti, utuchat, utuchlý, utuchnoutí, zatuchat, zatuchlina, zatuchlý. Sloveso tuchnout je možno „číst“ dvěma způsoby: stávat se ztuchlým nebo též slábnout, ztrácet sílu. Z ukázek použití, jež slovník také nabízí, neboť má i obecně edukativní náboj, se mi nejvíce líbil odkaz na větu Jana Nerudy: Občerstvení utuchlé literární činnosti. Toť!

Otázka aktuální: Platí Brillat-Savarinův výrok o bažantovi i pro českou literaturu?