Nevyhovující položky lze zdarma vyměnit za jiné, například večer v akváriu směnit za putování na velbloudu ve dvou zamyšlenou jihočeskou krajinou. Zážitky to jsou silné a jedinečné, tedy mohlo by se zdát, že je jich na jednoho turistu příliš, ale tak to není. Zážitkářům se totiž slibují zážitky, a nikoli prožitky. A zažít je něco jiného než prožít.

Slovo zážitek je vůbec v této souvislosti zrádné, protože na rozdíl od prožitku naznačuje jistý odstup od zažívaného (čili eventu, jak se také říká), jako by ten, kdo cosi zažil, byl spíše svědkem než účastníkem. Proto může své zážitky vršit, nabírat a vyměňovat. Na rozdíl od toho, co prožíváme: toho je v životě mnohem méně; naštěstí, protože tím, co jsme prožili, býváme poznamenáni, lhostejno zda v dobrém či špatném.

Honba za zážitky je tedy spíše útěkem před prožitky, obrana proti nim: dojmy procházejí, aniž v nás zanechávají jakoukoli stopu (proto musíme všechny vyfotografovat). Lunapark je forma sanatoria. Cestovateli, jenž se ocitl v exotické zemi a dívá se kolem sebe, se zdá, že dálka před ním neustupuje, že se před ním všude tyčí a vystavuje na odiv svou sytě modrou barvu; netuší, že právě takto na nás působí dálka namalovaná na divadelní kulise.

Prožité se zaznamenává do zkušenosti tak, že se stává součástí nás samých, na rozdíl od zážitků, jejichž jediným úložištěm je paměť v počítači. A takto se postupně digitalizuje i naše touha: chceme vyplňovat mezery mezi obrázky, jenže čím více je obrázků, tím více je i mezer mezi nimi. Zážitky se neskládají k sobě, fragmentarizují naši zkušenost, a proto se nám i svět, v němž žijeme, jeví jako rozsypaný ornament. Cestujeme, jako bychom chtěli tento ornament najít tím, že půjdeme po jeho skrytých stopách, aniž tušíme, že to, co hledáme, je ztracený tvar našeho života.

Nejsme účastníky svého vlastního života, pokud se i k němu vztahujeme jako k něčemu, co nabízí zážitky. Vztahujeme se tak, že jsme jako pavučina bez pavouka. Proto je také těm, kdo chtějí objevit a lépe využít svůj osobní potenciál, nalézt ztracenou rovnováhu či posílit sebevědomí, určen vztahový koučink (lze i po telefonu), k čemuž dopomáhá vztahový moderátor či facilitátor. A nikoli náhodou se už nemluví o románech, nýbrž o vztahových příbězích čili seriálech: příběh se stal zážitkovou turistikou v exotických či alespoň zajímavých destinacích. Vztahy je třeba kombinovat, měnit; dají se i reklamovat a vracet zmetky. Příběh se odkládá, protože přibývá mezer: a právě vztahy jsou mezery; získaly vrch nad postavami, které jsou funkcí vztahů, tak jako je klient cestovní kanceláře funkcí jejích produktů. Nelze už strávit dovolenou v Egyptě, protože Egypt je fikce vztahového příběhu.

I to je příznačné. Chce se tím říci, že rozdíl mezi zážitkem a prožitkem je stejný jako rozdíl mezi Ordinací v růžové zahraděAntikristem Larse von Triera. Tedy dost velký.