Článek
Tom Robbins
Tom Robbins P jako pivo
Tom Robbins P jako pivo Přeložila Michala Marková.
Argo
Před skoro třemi lety vyšel v časopise New Yorker kreslený vtip. Za barem tu ob několik židliček seděli byznysmen a bezdomovec. Ten první do ticha prohlásil: Pochybuju, že by se dobře prodávala dětská knížka o pivu. Robbins si tohle vydání New Yorkeru koupil, přečetl a rozhodl se, že to zkusí. A vykonstruoval příběh o šestileté Grácii a jejím strýci Moeovi, který má k pěnivému moku víc než pozitivní vztah. Občas si ho ale dá i předškolačka a v těch momentech se jí pak zjevuje jistá pivní víla.
Lauren Groff
Lauren Groff Příšery templetonské
Lauren Groff Příšery templetonské Přeložil Tomáš Kačer.
Host
Z klasického schématu vychází čtivý debut americké prozaičky. Hrdinka se díky malé těhotenské nehodě vrací do rodného městečka, kde je konfrontována se svou matkou, svými kořeny, dějinami záhadného kraje i s hledáním vlastního biologického otce. Několik rovin vyprávění spojila Groff silným příběhem, umnou formou a detektivním přídechem. Bylo mi líto, když tenhle pestrý a nádherný příběh skončil. A to je pro román největší ocenění, přidal se pak k řadě pozitivních ohlasů na tenhle bestseller třeba mistr napětí Stephen King.
Mordecai Richler
Mordecai Richler Jezdec z Ulice sv. Urbana
Mordecai Richler Jezdec z Ulice sv. Urbana Přeložil Petr Pálenský.
Argo
Jsem přesvědčen, že koneckonců každý spisovatel je provinční, a to v tom smyslu, že je odkázán na náměty, které zná z bezprostřední zkušenosti. Jsem Kanaďan, jsem Žid, a píšu o tom, jaké je být obojím zároveň. Nechci se příliš vzdalovat od kořenů své nespokojenosti, charakterizuje svou vlastní tvůrčí podstatu Mordecai Richler. A nejvíc se odrazila právě do tohoto do značné míry autobiografického románu o mladíkovi, který v šedesátých letech odchází z univerzity pracovat do televize a následně utíká do Londýna. A hlavně je sám se sebou pro svou uťáplost věčně nespokojen.
Václav Cílek
Václav Cílek Orfeus. Kniha podzemních řek
Dokořán
Původně geolog Václav Cílek patří dnes k nejvýznamnějším českým esejistům. Mimo jiné proto, že už před nějakou dobou překročil pomyslnou hranici na cestě k mystice – ovšem k takové, která pořád stojí nohama na zemi. Vychází z postupného poznávání věcí a jevů a nalézá souvislosti, které jiným, protože toho vědí zatím méně, unikají. A je i básníkem. Důkazem budiž závěr jeho Knihy podzemních řek, která je plná reportážních úvah, kde píše v poděkování spolupracovníkům: Vyprávěli mi, jak chodili bubnovat do jedné jeskyně u Brna. Jednou prý bušili do bubínků nejméně pět hodin, ale pak k nim přišel nasupený trpaslík a zlostným hlasem jim nařídil: „Vypadněte, to je moje jeskyně!“
