Bouřlivák, který napsal více než šestisetstránkový román Divocí detektivové, jejž je stejně tak možné považovat za báseň jako za dobrodružný epos, zemřel před šesti lety. Smutek z jeho smrti alespoň trochu zmírňuje fakt, že jeho nejvýraznější počin konečně vyšel i česky ve vynikajícím překladu Anežky Charvátové.

Syn boxera, narozený v Chile, vyrůstající v hlavním městě Mexika, emigrující do Španělska se cítil být vždycky především básníkem, potom možná spisovatelem a o svém občanství s oblibou říkal, že jeho pasem je jedině kvalitní psaní. Dělal v životě vše možné i nemožné, ostatně do žádosti o slavné Guggenheimovo stipendium do kolonky povolání napsal všechna, vykládal ve Francii lodě, v Katalánsku hlídal kemp nebo se živil výhrami ve štědrých španělských regionálních literárních soutěžích. Jeho život se podobal životu amerických beatníků, a také možná proto ho Američané po dlouhé době, která uplynula od triumfu Gabriela Garcíi Márquéze, přijali jako jednoho z mála hispánských autorů s velkými vavříny. Minulý rok získala Bolañova poslední kniha 2666 National Book Critics Award a Time ji prohlásil za knihu roku.

Divocí detektivové jsou románem ověnčeným významnou španělskou cenou Rómula Gallegosse a Herraldovou cenou a jsou považováni za autorovo opus magnum.

Bolaño obdivoval pistolníky, trockisty, beatníky, gauche, bandity, nikdy nevydané spisovatele, zapomenuté básníky, všechny, kteří nějak zavazí oficiálnímu kánonu literatury či života. Proto vytvořil napínavý román-báseň, kde se zápletka snoubí s nekonečným monologem a osudy mnoha postav, události se prolínají v nejrůznějších časových rovinách a z tohoto divokého ohňostroje se vynořují smutně ironické, nebo naopak k popukání komické obrazy, které se pak vplétají do jakési městské a posléze i pouštní on the road koláže mladých flákačů, básníků či adeptů básnictví, prostitutek, excentrických rodičů a bláznivých postaviček všeho druhu.

Navíc má kniha čtivý tah. Každá postava tu líčí po svém setkání se záhadnými mladými básníky, kteří vydávání knih financují z prodeje marihuany a pátrají po již zcela zapomenuté poetce (Bolaño se ze zásady vyhýbá slovu básnířka, které považuje za odpudivé), jež zmizela kdesi v poušti Sonora. Všechno je zdobené neodolatelným oparem tajemství, stejně jako Bolañovým talentem, s nímž míchá dohromady své ingredience: výsostně poetický jazyk, drsné vulgarity, erotiku, komično a ironii, s níž si střílí z vlastní posedlosti literaturou.

V hispánském literárním okruhu byl fenomén Bolaño v posledních dvaceti letech známý nejen pro kvalitu svého díla, ale i díky tomu, že jako správný syn boxera uměl rozdávat pořádné rány. Jeho vystoupení na nejrůznějších literárních festivalech, v nichž se obouval do zavedených hispánských hvězd, Márqueze či velikána mexické poezie Octavia Paze nevyjímaje, byla legendární. Vždycky si vedl svou proti všem a dokázal v literárních kruzích vyprovokovat divoké bitvy.

Po mládí plném drog, alkoholu a nespoutaného sexuálního života přišlo sice spořádané stáří, ale Bolaña nikdy neopustilo umění strčit hlavu do temnoty, skočit do prázdna a věděl, že literatura je jeho nejnebezpečnějším povoláním.

Roberto Bolaño
Divocí detektivové

Přeložila Anežka Charvátová.
Argo 2009