Firmy zblblé marketingovými mágy si myslí, že nestačí prodávat dejme tomu housky. Že musejí k houskám nabídnout něco navíc. Protože nemají páru, co vypustí slogan: Naše housky – víc než pečivo! Takové víc než pak vidíte na stu různých billboardů ročně. Člověka maně napadne, co víc než pečivo ty housky obsahují, jestli šváby nebo písek, ale pak to přestane vnímat. A jeho osobní jazyk zase trochu zparchantí.

Jiná nadutá fráze je nový rozměr. Všimli jste si, co nových rozměrů se kolem poslední dobou vynořilo? Nový rozměr svěžesti skví se na žvýkačkách (předtím na čističi toalet). Nový rozměr čerstvosti hlásá lednička. Matematici musejí jásat, jejich mnohorozměrný vesmír začal vonět po mandarinkách.

Nejhorší je, že reklamní novořeč už pronikla i k literatuře. Mluví na nás z upoutávek knih. Zatímco víc nežnový rozměr neznamenají vůbec nic, cool slova z knižních obálek zázračně proměňují na umění i šunt. Nakladatelští redaktoři na to mají celý kód, ve kterém osudové vzplanutí označuje harlekýnku, autentický příběh nudu, propletené osudy zmatenou slátaninu a kontroverzní text úchylný paskvil.

S pochybnou představou o tom, co se dobře prodává, pak začínají sami autoři psát knihy, do kterých se snaží nacpat všechno. „Rozvětvený a čtivý příběh nabízí řadu milostných zápletek, politických intrik a humorných či dojemných epizod, satiru na zhýčkanou britskou smetánku a také napínavou kriminální linii,“ říká anotace k aktuálnímu románu a člověk se děsí, kolik knížek bude vlastně muset přečíst. A tak špatně dělaná reklama neničí jenom veřejný prostor, ale mrší naše myšlení, talent literátů a měřítka, která máme. Co s tím?