Žijeme v zápletkách, které mohou dopadnou tak i jinak, avšak pokud bychom věděli, jak se asi rozuzlí a která verze jejich konce se více podobá pravdě, byli bychom klidnější, protože z trapného nevědění by se rázem stalo poučené očekávání. Víme, s čím můžeme počítat, a nebudeme zaskočeni, až to přijde.

A protože očekávání věcí příštích se drží toho, co je spíše možné, aniž vylučuje nemožné, je tu i místo pro naději. Neboť zejména proto vynalezla věda pravděpodobnost, přesný odhad nepřesného, jistotu v nejistém, naději v beznaději, matematicky podložené proroctví a s ním i padesátileté povodně a stoletá sucha. Hned se nám žije líp: katastrofální povodeň nastane nanejvýš jednou za padesát let a drastické sucho přijde až někdy v příštím století. Pokud vůbec, neboť jeho možnost je pouhá pravděpodobnost.

Ale to je špatný příklad, protože tímto způsobem se věcmi pravděpodobnými zabýváme jen tehdy, není-li zbytí, z donucení, třeba když příroda zahrozí a Kassandry varují. Běžně se totiž naše nahlížení do budoucnosti zaměřuje jinak.

Tak například bychom nikdy nekupovali losy, kdyby tu nebyla nějaká naděje, že vyhrajeme. Když říkáme, že počítáme s nejhorším, chceme tím říci, že doufáme v nejlepší. Statistická jistota v nejistém životě nám dává sílu čelit všemu tomu, čeho se obáváme, protože nám vždycky ukazuje nějakou trhlinu, kterou prosvítá světlo.

Právě proto je moderní formou hororové příšery pojišťovací agent, pokud jsme schopni zahlédnout jeho pravou tvář pod jeho úhledným zjevem. Přichází, aby nás pojistil na život. Nenápadně zkoumá, jak žijeme, vemlouvá se do naší přízně a poptává se po našem zdraví: má-li mít jeho práce nějaký smysl, potřebuje totiž zjistit, kdy asi umřeme. Jeho profese tak mimoděk odhaluje skutečnou funkci počtu pravděpodobnosti v běžném světě: nehledá naději, nýbrž počítá s nejhorším. Odtud i poučení pro sázkaře: neutěšujme se tím, že je tu jistá pravděpodobnost výhry, protože tu vyvažuje jistota prohry. Očekáváme-li štěstí, je to možné jen proto, že stojíme zády k neštěstí.