Doufala jsem, že se v těch dnech budeme i trochu poflakovat, ale nakonec z toho (pro mě) byly každodenní cyklistické rekordy v počtu ujetých kilometrů a spousta nečekaných dojmů.

Když jsme brázdili silničky kolem Kutné Hory (s šíleným celodenním přejezdem Železných hor), kde zrovna zemědělci sklízeli obilí, poučil mě muž, že se touláme chudým krajem.

Nevím, ze kterého století ta informace pocházela, ale jen ji řekl, projel kolem nás první obří supermoderní a superdrahý traktor John Deere. A pak už kolem nás svištěly jen takové úžasné traktory s úžasnými vlečnými vozy a na poli pracovaly supermoderní a jistě superdrahé kombajny a nevím, jestli ty kombajny nebo nějaká jiná supreskvělá technika pak chlamstaly slámu a vyplivovaly na pole se strništěm superobrovské slisované slámové kotouče zabalené v igelitu a traktor Zetor, který vypadal jako Deerovo nedonošené mimino, jsme viděli jen jeden... Tak chudým krajem jsme projížděli!

Beskydy byly, pokud vím, taky odjakživa drsný a chudý horský region. Tam mělo naše brázdění na kole ještě jiné grády, protože jsme se ubytovali v horské chatě Skalka (931 m n. m.) a kromě jednoho výletu po hřebeni (a hranici) jsme vždy sjížděli do údolí, pak šplhali na nějaký protilehlý nejvyšší bod a zase zpátky dolů a večer nahoru do Skalky, a to byl děs, i když nám pak dal šéf chalupy pan Plinta vždycky hodně a dobře najíst. Po večeři jsem se trochu vzpamatovala a dokázala dojít do postele, což byl nakonec nejtěžší výkon každého dne.

Projezdili jsme hvězdicovitě místa kolem Jablunkova (někdy jsme cyklostezku ztratili a jeli a tlačili a chvílemi nosili kola po turistické modré, a to bylo fakt výživné!). Byli jsme v Hrčavě, nejvýchodnější obci naší repub -liky (týden předtím jsme stáli v Číhošti na geografickém středu), prozkoumali místní kopce a údolí… A viděli honosné domy (většinou dvou, i třípatrové), obrovské pěstěné zahrady s téměř golfovým trávníkem, zemědělské usedlosti s perfektní technikou anebo naopak úplně bez techniky, zato s krásnými dřevěnými stojany-kvrdlačkami na sušení sena, zrekonstruované horské chalupy, upravené chaty, penzióny s bazény... Takový ráj jsme v kraji s vysokou nezaměstnaností fakt nečekali!

Jak dobře se nám žije. Jak málo to víme.