Hlavní obsah

Fejeton Aleny Zemančíkové: Venkovská společnost

Právo, Alena Zemančíková, SALON

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V jedné pohraniční obci, kde žijí kromě jednoho slovenského kočího a babičky Horákové samí chalupáři, pořádají na konci léta zahradní slavnost s táborákem.

Článek

Iniciátorkou je někdejší emigrantka Zora, dnes občanka USA, a její manžel Australan. Oba pracovali v managementech nadnárodních firem, on v Moskvě, ona v Praze, a oba kvůli krizi o místo přišli. Mohli by žít tiše z penze, ale proč celý život netloustli, nepili a nekouřili – aby teď seděli na svém exkluzivním zápraží? Tak organizují společenský život v obci.

První přišli k ohni švýcarští manželé (on Čech), hráči golfu, kteří si na penzi koupili dům v blízkosti hřišť. Po nich se dostavila dívka Veronika, asi dvacetiletá, za ní sousedé Češi, kteří restituovali po dlouhých soudech v Karlových Varech několik domů a poslední léta se vyčerpávají starostí o tento svůj majetek.

Z hájenky v údolí dorazil pohledný muž se ženou a dětmi: bývalý hajný, který si otevřel obchod se sportovními potřebami, zkrachoval a nyní pracuje jako vychovatel v dětském domově. Jeho žena psycholožka, krásná a mírná, zpívá, když on hraje na kytaru, a přitom stále očima hlídá děti. Paní učitelka Balejková si stěžuje na manžela, z něhož se v důchodu stal naprostý morous, nesnáší ani vlastní dceru a celou rodinu terorizuje. Vypráví to vedle sedící babičce Horákové, která žije v obci od pradávna, zatímco její děti sem jezdí jako na chalupu (jeden syn si z Anglie přivezl pákistánskou muslimskou nevěstu v šátku).

Intelektuální manželé vedle ní koupili chalupu v šedesátých letech za pár stovek a od té doby ji jen velmi postupně zvelebují. Dobře vědí, že paní učitelka a její nevrlý důchodce je dlouhá léta drobně udávali nejrůznějším institucím.

Dívka Veronika si od učitelky odsedne k majiteli restituovaných domů.

Kočí, který seče a sklízí všechny pozemky chalupářů, nepřišel, i když byl pozván, jelikož na zahradě globálních manažerů se nepije a zakazuje se tu kouřit. Zakázali to (keep smiling) i dívce Veronice, kterou nikdo nepozval a jež jen tak na divoko žije v chalupě s rozvedeným Němcem. Ten vlastní v lázních několik heren a večer nebývá doma.

Veronice se teď líbí bývalý hajný, dnes vychovatel, přisedá k němu, snaží se mu svítit na stránky zpěvníku a zpívat s ním. Staré trampské písničky ale nezná. Křesťanský intelektuál vypráví příhodu z mariánské pouti v blízkém klášteře, v níž hlavní roli hraje polský kněz, který neumí německy. Dům po romské rodině koupili Rusové, ale neužívají ho, takže tu nejsou, ani je nikdo nezná.

Australan, globální manažer, hledí na hvězdné nebe a říká, že se tady u nás vůbec neorientuje. Manželka bývalého hajného přestane zpívat, aniž si toho její muž všimne, a naučí Australana určovat sever podle Polárky. U vrat prudce smykem zabrzdí auto, zatroubí a dívka Veronika bez pozdravu běží k němu. Spadne hvězda, zaštěká pes a měsíc se skryje za mrak.

Reklama

Související články

Fejeton Markéty Pilátové: Dva muži ve sklepě

Ricardo má přes osmdesát. Každý večer si sedne k počítači a rozesílá mailem známým „hezké věci“. Benedettiho básně s fotkami oceánu a zapadajícího slunce,...

Výběr článků

Načítám