Přitom je tak těžké nenechat se každé ráno otrávit – denním tiskem. A každý večer u televizních zpráv. Je to skoro nemožné, když se nacházíme před volbami, už bohužel permanentně. Člověk tak chtě nechtě neustále registruje zprávy, co žádnými zprávami nejsou; jsou to kýble hnoje. A to se nacházíme teprve na začátku „předvolební kampaně“.

Píšu výraz do uvozovek, protože slovo kampaň znamená podle Slovníku spisovného jazyka českého bojové úsilí o něco. Je to také větší politická akce, zaměřená zpravidla k nějaké aktuální otázce, úkolu. Kampaň je i boj, resp. tažení proti někomu či něčemu… Ale v žádném případě to není fízlování, donášení, nadávky, pomluvy, podrazy a sprostoty všeho druhu! Už teď jsou toho plná média; špína se lije ze všech (politických) stran proudem a člověku/občanu/voliči se chce zvracet. Jak to bude vypadat, až se „kampaň“ rozjede naplno?

Na internetu koluje anonymní dvoustránkový spisek s názvem Několik vět 2009. Chtěl by být nejspíš jakýmsi novým manifestem po dvaceti letech, ale mně to připadá jen jako hospodské tlachání: nadává to na všechno a všechny a řešení nenabízí.

Já si nemyslím, že je tu od konce totalitního režimu všechno tak špatné, prolezlé korupcí a elitářstvím, jak se v „manifestu“ a v médiích prezentuje. Je spousta správných lidí na správných místech a dělají svou práci rádi a dobře. Jen se nehrnou do vysoké politiky – a není divu. Naše země vzkvétá – a ne, že ne!

Dvacet let svobody je strašně málo na to, aby společnost vygenerovala takovou politickou elitu, která dokáže čelit praktikám bývalých estébáků i tlakům ekonomických lobbistů (mnohdy též bývalých estébáků), aniž by se smočila, nebo i jen snížila k protiakci. Schází nám elita, která nepodlehne vábení moci za každou cenu. Musíme si na ni ještě pár let počkat.

Anebo umřít včas.