V polovině osmdesátých let (minulého století) jsem vyplňovala dotazník personálního odboru Národního divadla. To tehdy byla plošná akce, kterou stát zjišťoval, jací lidé v něm žijí. Dá se říct, že to byl dotazník zkoumající politickou spolehlivost občanů. Tedy občanů, co chodí do práce. Tehdy byla práce až do důchodového věku povinná (milé děti), a kdo ji neměl, nebo o ni přišel, mohl být trestně stíhaný jako příživník. Některé otázky v dotazníku byly proto výhružně orientované (Vaše styky se zahraničím), jiné naopak laskavé (Vaše účast v odboji). Nehodící se kolonky však směli pracovníci proškrtat, což všechny mé kolegyně uklizečky z ND ležérně udělaly, přičemž to asi ani nebyla lež. Já jsem ale dotazník pojala rozmáchlým tvůrčím způsobem.

Styky se zahraničím se mi do kolonky nevešly, takže jsem ty lidi sepsala podle abecedy na extra papír a přišpendlila k formuláři jako přílohu. To se v Pravidlech o vyplňování dotazníku povolovalo. Kromě rodinných příslušníků (sestra Iva + 3 žijící trvale v NSR, sestra Krista + 1 žijící trvale v Rakousku) byl v příloze přišpendlený např. Ota Filip, Jiří Gruša, František Janouch, Pavel Kohout, Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Pavel Tigrid, Vlastimil Třešňák a desítka dalších. U každého jména jsem pečlivým hůlkovým písmem podle návodu připsala, že styk je: OBČASNÝ, KORESPONDENČNÍ, případně TELEFONICKÝ. A samozřejmě VZÁJEMNÝ, aby si personální odbor nemyslel, že jsem nějaká smutná čekanka, na kterou přátelé v zahraničí už vesele kašlou. To mi zabralo půl večera, protože jsem od dotazníku odbíhala ke knihovně, kde jsem měla stykaře seřazené. Nechtěla jsem na nikoho zapomenout, aby z toho pak personalisté nevyvozovali bludné domněnky, že mezi mnou a zahraničím něco neklape.

Ke kolonce Vaše účast v odboji jsem se dostala až po půlnoci, a protože jsem ráno musela vstávat v šest, abych svůj rajón na bidýlku uklidila včas, napsala jsem jen stručně ANO a v podkolonkách, zajímajících se v jakém útvaru a odkdy dokdy, jsem vyplnila datum podpisu Charty 77 a DOSUD TRVÁ. Nad otázkou Ocenění Vaší účasti v odboji jsem vykouřila dvě nerozhodné cigarety. Ale pak jsem potlačila skromnost a přiznala: Cena Egona Hostovského za román Růžová dáma, USA, 1983. Ovšem ráno se mi to rozleželo, připadalo mi to vzhledem k pracovnímu zařazení ÚKLID trapně vytahovačné, ale protože se v dotazníku nesmělo napsané údaje škrtat, zabělila jsem ocenění takovou krycí bílou barvičkou, co se nanášela tenkým štětečkem a kterou jsem běžně opravovala překlepy v samizdatových strojopisech. Přitom jsem si v asociaci uvědomila, že v seznamu Vaše styky se zahraničím jsem zapomněla na Jiřího Pelikána. Dopsala jsem ho a utíkala s dotazníkem do práce.

Když mi po listopadu 1989 personální odbor ND mé kádrové materiály vrátil, zjistila jsem, že stejnou bílou barvičkou značky pelikan kdosi jemně zabělil mou účast v odboji a seznam styků se zahraničím ze složky hrubě vyškubl a do kolonky, kde jsem na přílohu odkazovala, taky vmázl bílou čáru a na tu vypouklinu hrbolatě napsal ŽÁDNÉ STYKY.

Když má lítost nad vybělenou minulostí pominula, rozhodla jsem se neoprávněný zásah hodnotit jako správnou věc. Personální odbor ND zřejmě usoudil, že mi chybí pud sebezáchovy, a mateřsky mě ochránil. Asi to nebyl kolektiv, ale jeden konkrétní člověk. Jistě to upravoval tajně, možná po pracovní době. Nebo si to vzal na doma. Při detailnějším čtení starého dotazníku jsem ocenila jeho preciznost a logiku. Z kolonky Nejvyšší dosažené vzdělání zmizela Filozofická fakulta a místo toho tam rozvážně vepsal ZÁKLADNÍ ŠKOLA.

P. S. Vážená paní nebo pane, pokud náhodou čtete tyto řádky a máte chuť mi své redakční úpravy v mém životě odtajnit, budu ráda, když se mnou navážete styk prostřednictvím redakce tohoto listu, která Vám poskytne mou e-mailovou adresu. Chci dodatečně ocenit Vaše dospělé jednání. Už jsem taky dospěla. Zajdeme si na oběd do hospody U pomníku.

S pozdravem
Lenka Procházková, emeritní uklizečka ND