Na houby jsme šli až poté, co sousedi nosili domů další a další koše tak plné, že je málem neunesli. Valili jsme zraky: suchohřib hnědý, suchohřib žlutomasý, hřib dubový, liška obecná, pečárka ovčí, kozák březový… I my jsme nakonec našli ve skromných počtech, co shora uvedeno, ale koš jsme unesli hravě – jak to? (Sousedi se smáli pod fousy; jedli houbovou polévku.)

Oteplilo se. Radek Štěpánek vyhrál nad Argentinou postup České republiky do semifinále Davis Cupu – po třinácti letech. (Tedy, vyhrál ho i Tomáš Berdych!) V neděli v podvečer jsem místo psaní fejetonu jásala u televize nad Štěpánkovým krásným tenisem. Jeho hra byla plná chytrých fint a bojovných výměn. Přesně tak, útočně, obětavě a dynamicky, si představuju zápas, do něhož dá hráč všechno – talent, umění i srdce. Výhra nemůže nepřijít!

Radost. Jsem strašně zvědavá, jestli ji budu mít, až poprvé povede své svěřence na zápas nový trenér naší fotbalové reprezentace Ivan Hašek. Je dobře, že konečně došlo k bafuňářské i trenérské výměně, ale úplně nechápu, proč si za poradce zvolil Karla Brücknera? Vždyť bývalý reprezentační trenér s těmi talentovanými, ale totálně nemotivovanými hráči se srdcem kdo ví kde postavit dobrý tým nedokázal. Co může Haškovi poradit? Anebo je jeho jmenování úlitba brankáři Petru Čechovi, který Brücknera navrhoval dokonce opět na funkci hlavního trenéra?

Zatímco jsem nahlas přemítala o nejlepší strategii, kterou bych Haškovi poradila já, chytl se můj muž za hlavu. Beze slova se útočně rozběhl do lesa, kde dynamicky zmizel. Vrátil se za chvíli a obětavě sotva nesl obrovskou, bílou, trochu hrbolatou, ale pevnou mičudu – jako by chtěl sám zahájit reprezentační trénink. Zírali jsme všichni, já i sousedi.

Houbovým řízkům zdar!