Hlavní obsah

Pavel Šrut: Mukaši mukaši

Novinky, Pavel Šrut, SALON, Právo

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jak jsem se dočetl, mukaši mukaši je uvozovací formule japonských pohádek, něco jako Dávno a dávno tomu... nebo: Bylo nebylo.

Foto: Archiv, Právo

Pavel Šrut

Článek

Bylo a je záslužné, že nakladatelství Argo vydává edici lidové slovesnosti, pohádek, pověstí a mýtů ze všech možných koutů světa. Vždycky jde o překlady uchovávající patinu původního orálního záznamu a doprovázené kontrastně velmi současnými ilustracemi. Jsou to krásné knížky. Tečka.

Té nejnovější se výtvarně zmocnil Lukáš Urbánek, přeložil ji a okomentoval Jan Luffer. Jde o japonské lidové pohádky a pověsti a titul Strašidelný chrám v horách naznačuje, že různí duchové, démoni a netvoři nás neminou. Najde se mezi nimi obrovský pavouk - lidoškrtič hrající na šamisen, loutnu s třemi strunami, žralok polykající stíny námořníků, nebo strašidelné kočky. Mně se zalíbila jedna velmi japonská, která chytá střely do měděné pokličky od čajové konvice.

Také duch horské hrušky z prefektury Iwate je osobitý. Ten povstával z hnijících hrušek a chodil strašit do chrámu, kde se vyprázdnil do velkého hmoždíře a nutil novice, aby lejno snědl. Mimochodem, bylo prý vonné a chutné.

Ale ještě víc než toto mne překvapilo, že v Japonsku měli i vodníka. Ten jejich se jmenuje kappa, páchne rybinou a na temeni má jamku s vodou, která je zdrojem jeho životní síly a podivných zálib. Například rád lidem i zvířatům krade z těla játra... Jak? Řitním otvorem. A na rozdíl od často plaše zamilovaného českého hastrmana nejde po dušičkách, nýbrž schovává se na latríně a sahá ženským na zadek, někdy je znásilňuje a jsou z toho pak zlé a škaredé děti.

Když k tomu připočtu nevěstu, která děti jedla, a nevěstu s hromovými větry a jamaubu, divou ženu s ústy na temeni hlavy, musím doplnit, že japonský venkovský folklór měl i čistě nonsensovou podobu a svého barona Prášila.

V pohádce Rybník v hlavě jistý člověk spolkl pomerančové jadérko, a to mu v žaludku vyklíčilo a z hlavy mu vyrašil ven stromek plný sladkých plodů. Seběhly se děti a stromek mu očesaly. A když si ho vytrhl, zůstala mu v hlavě díra, hotový rybník. Není divu, že děti zase přichvátaly, tentokrát s udicemi, a lovily ryby.

Muž prohlásil: „Když umřu, budu mít klid.“

Skočil do rybníka ve své hlavě a utopil se.

Mukaši mukaši, tak to chodí.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám