Co vás vedlo k plánování podobné akce?

Příští rok uplyne sedmdesát let od začátku druhé světové války a od doby, kdy neznámý třicetiletý úředník v Praze zorganizoval záchranu 669 dětí. Spoustu jich bohužel už před holocaustem uchránit nestihl. Napřesrok také bude siru Wintonovi sto let. To jsou minimálně dva důvody pro podobnou akci. Náš projekt chce být příkladem a inspirací mladým lidem, aby se nebáli dobrých skutků. Dneska lidi nezajímají dobré zprávy. Jejich pozornost lákají spíše katastrofy a negativní jevy a my si myslíme, že by tomu mělo být naopak. Wintonův čin nesmí být zapomenut. Navíc předsedáme Evropské unii a jde o projekt víc evropský než český.

Bude se projektu účastnit i sir Winton? Dovolí mu to jeho věk?

Byl projektem nadšen, doufejme, že se ho bude moci zúčastnit do té míry, že vypravený vlak přivítá na londýnském nádraží.

Jsou na projekt kromě samotné cesty vlaku navázány i další akce?

Studenti budou o celé trase natáčet dokument, uspořádáme řadu koncertů, jeden i na pražském náměstí Republiky. Budeme dělat velkoformátové výstavy na jednotlivých nádražích. Zatím je to ale všechno v běhu.

Jak vás napadlo spojení zrovna s píseckým festivalem?

To je jednoduché, spolupracujeme se všemi filmovými školami, abychom do celé věci zapojili studenty. Takže spojení s Pískem bylo nasnadě. Máme tady vlastní soutěžní sekci filmů, porota by z ní měla vybrat ten, který se nejvíce dotýká dobra jako takového (nakonec vyhrál polský dokument Janek - pozn. red.).

Kolem vás je poslední dobou velký mediální humbuk. Myslíte, že může vašemu projektu pomoci?

Já hlavně doufám, že už je to za mnou. Víte, já bych chtěla docílit, aby lidi nečetli jen negativní, bombastické zprávy. Dneska je v kurzu bulvár, který prostupuje snad vším, a tohle bych si přála změnit. Nevím, jestli se nám to podaří pomocí akce Winton Train, ale byla bych za to ráda.