Festivalové dění o půl osmé večer slavnostně otevřela ředitelka Vladana Terčová, doplněná pražským primátorem Pavlem Bémem a generálním ředitelem Novy Petrem Dvořákem. Stalo se tak po roztomilé úvodní znělce, v níž hrály kromě moderátora akce Vojty Kotka ústřední roli kartónové krabice a písecké tanečnice.

A co jednotliví dorazivší hosté píseckému festivalu přáli? „Stoprocentně hodně talentu. Tohle řemeslo má u nás fantastickou tradici a speciálně písecká škola patří mezi naděje českého filmu,“ prohlásil pro Právo Bém. „A pro mě jako pro hypervytíženého primátora je příjemné, že zase někdy zajdu do kina,“ doplnil zástupce hlavního města. Stejně jako na ostatní, i na něj čekala po ceremoniálu projekce filmu Máj.

„Popřála bych festivalu, aby se rozvíjel ještě lépe. On už teď vypadá velmi dobře. Já jsem mluvila se ženou Ivana Passera a ona mi potvrdila, že si to tady její muž už loni moc pochvaloval,“ řekla Právu umělecká ředitelka MFF v Karlových Varech Eva Zaoralová, která vychválila i středeční předprogram – projekci filmu Metropolis.

„Takhle krásné město si určitě zaslouží krásný festival,“ doplnil oba Matěj Stropnický, politik a příležitostný herec, jenž zavítal do Písku v rámci delegace k Máji, za který přijel i režisér F. A. Brabec.

Poté už zhasla světla a v sále propuklo filmové zpracování Máchova nejslavnějšího díla. Samotný festival skončí v sobotu předávání cen.

Studentské filmy se skvělými herci

Přestože zahájení proběhlo až večer, celý den už běžel oficiální program. To hlavní, a sice filmy samotné, zatím diváky do kina Portyč příliš nepřilákaly. Sál byl po většinu času spíše poloprázdný. Přesto se bylo na co koukat. Z první den odpromítaných snímků vybírám čtyři, které určitě stojí za pozornost.

Ze sekce, která shrnuje to nejlepší z tvorby studentů a studentek píseckých filmových škol, to byl půlhodinový film Hranice režiséra Martina Koppa, který skvěle vystihuje atmosféru roku 1949 v Československu na pozadí příběhu o falešné státní hranici. A neméně výborně odrežíroval debutant i herce Pavla Kříže, Martina Myšičku či Vladimíra Dlouhého.

Ze soutěžního bloku A nad ostatními svou výjimečností formy i obsahu vynikal bulharský snímek Posmrtné minuty Nikolaje Todorova, který prozkoumával pomíjivost času a to, že některé zvyky nám pod kůží zůstanou i po smrti.

U publika si největší pozornost vydobyly dva snímky z kolekce To nejlepší z iShorts. První pod názvem Naděje zítřka pojednává o trablech mladičké tenisové hvězdy. Druhý se pak odehrává v Praze budoucnosti, kdy herce na jevišti divadla nahrazuje stroj. Právě film Martina Dudy I am bigger and better s Ondřejem Pavelkou, Miroslavem Krobotem nebo Matějem Hádkem v hereckých partech získal letošní nominaci na studentského Oskara.