Článek
Píše se rok 1981, jsme v Jižní Africe, zemi vládne apartheid, konzervativní řád, který přísně dělí společnost podle barvy kůže. Země je v mezinárodní izolaci a momentálně řeší především ochranu své hranice s „černou“ Angolou, kterou zmítá občanská válka a zároveň je pod vlivem komunistického Sovětského svazu.
Mladík Nicholas je jedním z těch, kteří musí povinně na dvouletou vojenskou službu s tím, že bude strážit angolskou hranici.
„V roce 2015 mě oslovili producenti, jestli bych si nepřečetl autobiografickou knihu Andreho Carla Van der Merweho nazvanou Teplouš. Shodli jsme se pak, že je v ní něco, co stojí za bližší prozkoumání. Pro mě bylo tím nejzajímavějším téma hanby mezi muži z generace, která byla hodně militarizovaná,“ říká režisér filmu Oliver Hermanus.
Mimochodem jedním z oněch producentů, kteří stáli u vzniku snímku, je i Eric Abraham, držitel dvou Oscarů: za českého Kolju a polskou Idu.
„Začal jsem tím, že jsem se jal prozkoumávat různá rodinná alba z té doby,“ pokračuje Hermanus. „Udělal jsem si z toho jakousi fotobanku, která se následně stala páteří našeho přístupu k tomu, jak bude film vypadat: ať už šlo o barvy, auta, oblečení, nebo účesy. Snažil jsem se tehdejší realitu vykreslit co nejvěrněji.“
Kliky i propaganda
Nicholase čeká nejprve tvrdý výcvik, který ho má naladit na křesťanskou, antikomunistickou, rasistickou, homofobní a nacionalistickou notu. Kromě kliků a nekonečných nočních pochodů bez vody v torně k tomu slouží i povinná propagandistická videa.
Nejtěžší zkouška však přijde, když se Nicholasovi začne líbit jeden z jeho spolubojovníků, což je něco, co se v daném prostředí neodpouští.
„Vždycky doufáte, že se vám podaří diváky vyprovokovat, aby po zhlédnutí vašeho filmu začali o světě přemýšlet aspoň malinko jinak: o sobě, o své rodině nebo třeba o svých sousedech,“ říká Hermanus. „Ne že byste jim vnucoval nějaké své odpovědi, stačí položit ty správné otázky.“
Snímek Teplouš měl světovou premiéru loni na benátském filmovém festivalu.
