Proč jste přijal pozvání do poroty hlavní soutěže Fresh Film Festu, mezinárodní přehlídky studentských filmů a debutů?

Byl jsem vyzván, nikdy bych se k tomu nerozhodl. Zprvu jsem se domníval, že jim někdo onemocněl nebo zemřel, ale ukázalo se, že o mě skutečně stojí. Pozvání jsem přijal celkem s chutí, sám bych se asi nevyprovokoval zhlédnout tolik filmů.

Nejlepším hraným studentským počinem jste zvolili švédský snímek Šrámy o zvláštní komunitě dětí a teenagerů žijících v poloopuštěné průmyslové zóně. Proč?

Byl skutečně nejlepší, jednoznačně všechny okouzlil. Kritéria pro hodnocení nebyla pevně stanovená, rozhodně ale nebyla technického charakteru. Posuzovalo se především to, jak film působil na všech pět porotců, jestli se jich nějakým způsobem dotknul. A roli taky hrál fakt, jestli byste chtěl od toho autora vidět ještě něco dalšího, což v případě vítězného filmu platí zplna. Je brilantně režírovaný i brilantně zahraný. Jestli budou Šrámy někde v distribuci, vřele doporučuju.

Jak hodnotíte ostatní filmy, které jste v Karlových Varech během pěti dnů viděl?

Zaujal mě maďarský snímek Úvod do obecné lingvistiky. I tady na sto procent platí to, že bych rád od toho chlapíka viděl další film. Hrála v něm vynikající herečka, jejíž takřka dvouminutový monolog byl famózní – dokázala jej zmáknout tak jemnými prostředky... Mluvit a nenudit, to bylo úžasné! Naposledy jsem tohle ve filmu viděl u Meryl Streepové.

A co mě jinak velice potěšilo, téměř žádná krev. Mladí filmaři asi pochopili, že krve už bylo dost.

Působíte v divadle, hrajete také ve filmu. Jaké filmy jsou vám nejbližší?

To je jednoduché, nás zalila nová vlna, první Godardovy filmy. Tuhle dobu mám rád. A svého času jsem byl, dá se říct, expert na hranou americkou grotesku. Taky mám rád černé filmy. Na Fresh Film Festu byla takzvaná Blaxploitation Night představující filmy ze sedmdesátých let, kdy se Černí panteři rozhodli, že bílí nemají ve filmu co dělat a začali točit filmy jen s černochy. Promítal se tady třeba snímek Foxy Brown, předobraz Tarantinovy Jackie Brown.

Máte rád Quentina Tarantina?

Tarantino? To by bylo dlouhé vyprávění. Založil úplně nový styl – áčkový béčko. Kdysi jsem se ocitl v Paříži, kde mám spoustu kamarádů. Jel jsem tam strašně dlouho vlakem, byl jsem děsně unavený, a když jsem přijel, pozvali mě v noci do artkina na nějaký film jménem Reservoir Dogs. Přišli jsme tam a já usínal v křesle. Po deseti minutách už jsem se držel opěradel, měl husí kůži a vytřeštěný oči… Byl to nářez, nezapomenutelný večer.