Článek
Před třemi lety jste vydali album !Rituál, kmen a srdce a kmen! a učinili tak výrazný návrat na scénu. Vnímáte to stejně?
Byl to návrat kapely v plné síle, ale ve změněné sestavě. Z té předešlé jsme zůstali jen kytarista Czendál a já, další tři spoluhráči byli noví a někteří se pak ještě měnili.
To album byl experiment, natáčeli jsme ho na jeden zátah živě a vyšlo jako audio i video. Věřil jsem, že to fanoušci ocení, protože jsme měli k dispozici skvělé skladby a celé to byl výjimečný počin svým příběhem, přístupem a vznikem. Na koncertech se ukázalo, že jsme schopni zúročit stovky vystoupení, která máme jako kapela za sebou.
V čem je výjimečnost příběhu toho alba?
Výjimečné bylo, že jsme se rozhodli nahrát ho celé na jediný zátah naživo. Když jsme vyhlásili termín vydání, neměli jsme ještě složené písničky, takže to bylo výjimečné vlastně i drzostí, se kterou jsme do toho šli. Udělali jsme kampaň na serveru Hithit, ve které jsme od fanoušků získali asi dvě stě osmdesát tisíc korun. Myslím si, že žádná česká klubová kapela nedosáhla nikdy předtím na takovou částku.
Všechno se nám pak podařilo zrealizovat, vydat, a ještě na albu byly samé dobré písničky, což se potvrdilo na následujících koncertech. Každá byla navíc jinak vizuálně zpracovaná.
Před několika týdny jste vydali EP Veď mě! Byla pro vás jeho realizace kvůli úspěchu předešlé desky výzvou?
Věděli jsme, že by nás to mohlo nějakým způsobem svazovat, ale také jsme věděli, že se na to můžeme klidně vykašlat. Když věci děláme poctivě a dáme jim maximum péče, jaké jsme schopni, buď se v nich ta síla a kouzlo objeví, anebo ne. Víc pro to udělat nemůžeme, a s tím jsme k nahrávce přistupovali.
Důležitá ale byla osobnost rakouského producenta Mikea Wolffa, se kterým jsme komunikovali dva roky.
Proto jste minialbum nahrávali v Rakousku?
Ano. Mike tam má studio a je tam doma, takže se cítil komfortně. Pro nás bylo důležité, že jsme vypadli z domovů a v cizím prostředí, kde jsme nebyli obtěžováni každodenními záležitostmi, nám nezbylo nic jiného než nahrávat. Jsme všichni ve svých životech dost vytížení, takže to byl dobrý tah. Na rozdíl od předešlého alba jsme ale točili klasicky studiově čili de facto po jednotlivých nástrojích.
Potvrdili jste, že jste kapela více poloh, nejenom té naštvané crossoverové, která vás v minulosti proslavila.
Když si poslechnete všechna naše alba, zjistíte, že jsme na nich vždy měli více hudebních poloh. Pokaždé jsme ale jako singly volili agresivnější věci, do těch klidnějších písní jsme se moc nepouštěli. Dospěli jsme k tomu až teď, myslím si, že v nás to rozhodnutí dozrálo. Obsahově je to ale v podstatě pořád stejné.
Titulní písnička Veď mě! je asi nejambicióznější, jakou jsem od vás slyšel…
Souhlasím. Tu skladbu máme dokonce rozepsanou v notách, což udělal náš kytarista Czendál. Producent Mike ji míchal ze sto dvaceti stop. Je to balada, dramatická píseň, podle mě až filmová věc. Jak říkám, i na minulých deskách byly skladby, které měly jiný charakter, než jak nás znala většina posluchačů. Veď mě! je ale i pro nás vrcholem, myslím si, že přesahuje naši dosavadní tvorbu. S přibývajícím věkem se Czendál a já jako tvůrci asi více přikláníme od prvoplánové agresivity k větší sofistikovanosti. To ale neznamená, že neumíme být stále naštvaní a sprostí.
Dvěma koncerty v Paláci Akropolis uzavřete turné k EP. Co bude příští rok?
Na jarní turné pojedeme s kapelami Dymytry a Trautenberk, v létě nás čekají festivaly a na podzim připomeneme na turné patnáct let od vydání debutové desky Czeko. Když to dobře dopadne, chtěli bychom odehrát poslední koncert turné ve Foru Karlín v Praze.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: