Článek
Před pěti lety vyšlo vaše třetí album To máme znát. Následná odmlka byla poměrně dlouhá. Co se ve vašem hudebním životě dělo?
Po vydání alba To máme znát jsem vyrazil s kapelou na turné v klubech a potom jsme se snažili v průběhu dalších let co nejvíce koncertovat s novým materiálem, ať už na různých městských slavnostech a festivalech, nebo na samostatných koncertech.
Je pravdou, že jsem se do nového alba nijak zvlášť nehrnul. Ne snad, že bych neměl dostatek materiálu, to spíše naopak, ale vzhledem k tomu, že podpora většiny rádií a televizních stanic je téměř nulová, nemá smysl vydávat každým rokem nové album. Nezbývá než co nejvíce koncertovat a dát novým písním čas, aby se etablovaly mezi lidi prostřednictvím našich koncertů.
Vše se změnilo ve chvíli, kdy přišlo tragické úmrtí mého bratra Martina a já napsal písničku Stále nevěřím. Měl jsem potřebu pro něj něco udělat, vzpomenout na něj. Neměl jsem představu, že se ta skladba bude hrát v rádiích, ani jsem na to netlačil. Byla to intimní věc, osobní vzpomínka.
Jenomže měla úspěch. Začala obsazovat přední příčky hitparád, ohlasy fanoušků byly pozitivní, a já si řekl, že bych mohl napsat ještě jednu další. A postupem času se jejich počet zvyšoval.
Měl jste motivaci…
Vzpomínka na bratra byla silná motivace, to je pravda. Nalezl jsem v sobě ale i jiný přístup ke skládání. Teď tu byly jen mé emoce, které jsem dokázal v písních proměnit nejenom v melodie, ale i v texty.
Navíc jsem pochopil, co je pro mě důležité. Uvědomil jsem si, že to dělám pro svého bratra, a vůbec jsem nepřemýšlel o tom, zda budou písně úspěšné. Pohnutky byly opravdové, psal jsem tak, jak jsem to cítil. Výsledkem jsou jiné písničky, než jaké jsem nahrál na předešlá tři alba.
V čem jsou jiné?
Jsou přímočařejší, mají větší tah na branku a velkou přidanou hodnotou jsou jejich texty, které jsou výhradně mé autorské. Právě ony dodaly písním nový zásadní rozměr. Tento fakt se nám od prvních chvil jednoznačně potvrzoval jak z reakcí od našich fanoušků, tak od publika na koncertech.
Byť je deska vzpomínkou na předčasně zesnulého bratra, písničky na ní nejsou pomalé a tklivé, naopak…
Pro mě samotného to bylo až překvapující, ale písně ze mě plynuly samy a měly zcela odlišnou náladu, než bych sám očekával. Nebránil jsem se tomu.
Na křtu v Paláci Akropolis jsme natáčeli videoklip k písni Světlo v duši, která je toho důkazem. Nebylo vůbec jednoduché na takto energickou píseň napasovat text v tématu, které se nese celým albem. V poslední fázi mi chybělo už jen pár řádků, které jsem stále nemohl doladit, a tak jsem měl nutkání píseň na album kvůli tomu nezařadit. Nakonec jsem text takříkajíc vyseděl a jsem za to moc rád. Tato píseň se ve finále stala třetím singlem mého nového alba.
Co se vlastně stalo vašemu bratrovi?
Martin byl profesionální fotbalista. Když ukončil kariéru, založil si v pražských Ďáblicích malou trenérskou školu pro děti. Potom se mnou začal hrát na bicí. Zalíbil se mu muzikantský svět, na bubny se naučil v rekordně krátkém čase a stal se členem mé kapely. Šlo mu to skvěle, nikdy předtím jsem nehrál s lepším bubeníkem. Dával mi velký impuls k tomu, abych se v tom, co dělám, zlepšoval.
Myslím si, že prožíval své nejlepší životní období. Práce s dětmi ho bavila, hudba také, dařilo se mu v podnikání. No a v té euforii si koupil první auto. A potom, před třemi lety, jel v noci domů a mezi Voticemi a Olbramovicemi do něho narazil řidič z Rakouska s obrovskou dodávkou, ve které usnul. Smetl ho a usmrtil.
Pomohlo vám vydání alba se s jeho odchodem smířit?
To ne, s tím se smířit prostě nedá. Ale hřeje mě každý den u srdce uklidňující pocit, že jsem tu skrze nové písně zanechal odkaz, ve kterém bude Marťa žít dál.
Jaké tedy máte další hudební plány?
Rád bych natočil další desku. Chtěl bych si při skládání písniček zachovat přístup, s nímž vznikaly ty na album Stále nevěřím. V létě budeme s kapelou hrát na několika festivalech, na městských slavnostech a na podzim plánujeme další koncerty.
Zveřejnili jsme už teaser k chystanému klipu k písni Světlo v duši. A 9. dubna zahrajeme od osmnácti hodin v přímém přenosu ze studia Českého rozhlasu v Ostravě.
Může se vám hodit na Zboží.cz: