Zpěvák Viktor Dyk potkává anděly

Tvrdí, že od té doby slaví narozeniny dvakrát, protože se vlastně podruhé narodil. Možná jako trochu někdo jiný. „Byl jsem rocker, materialista a neznaboh. S ničím jsem si moc hlavu nelámal,“ připouští muzikant. „Po úraze jsem si začal více všímat věcí kolem sebe a dávat si je do souvislostí. Do kostela jsem chodit nezačal, ale na anděly věřím.“

Manažer Viktora Dyka a jeho kapely WAW Josef Kiliján je původní profesí lékař. S Viktorem se seznámil rok před jeho úrazem.

„V rockové opeře Proces mám roli zeměměřiče Josefa K. Při závěrečné děkovačce mi do rukou byla doručena taštička s lahví lahodného moku, u které byl lísteček „Pro Josefa K. od Josefa K.“ - Josef Kiliján pak na mě se svou manželkou po představení počkali, dali jsme se do řeči a chytli stejnou vlnu,“ vypráví Viktor Dyk.

Zhruba rok poté přišel osudný den, 7. únor 2018. Muzikant dokončoval nějakou práci s kolegou bubeníkem v horním patře domu, kde žije. Jeho přítelkyně Kateřina Tišnovská mu poslala SMS, že by už měl jít domů, že je pozdě. „Odepsal jsem jí, že už letím. A letěl jsem. Z prvního patra přes zábradlí.“

Muzikant si myslí, že už tehdy při něm stáli všichni svatí, protože i v tak neutěšené situaci ho provázelo štěstí. Záchrana se sešla ráz na ráz, včetně sanitky, která přijela za sedm minut. Díky péči lékařů, zpěvákově vůli žít a podpoře rodiny a přátel se zotavil neuvěřitelně rychle.

„Lékař Josef Kiliján za mnou chodil denně na neurochirurgické oddělení do motolské nemocnice, kam mě převezli. Důvěřoval jsem mu. Dokonce natolik, že jsem ho uvedl jako důvěrníka v mých lékařských záznamech. Později se stal mým osobním manažerem, včetně mé kapely WAW. Ale nebyl to jen on, byla to i přítelkyně Katka a mí nejbližší, čí neuvěřitelnou podporu jsem cítil. Mám štěstí na lidi kolem sebe. Jsou pro mě taky andělé," vypráví zpěvák

Věci mezi nebem a zemí ho nikdy příliš nezajímaly, ačkoli s podivnými náhodami zkušenost měl.

„Jsou chvíle, kdy člověk pocítí něco zvláštního, co pro ostatní vůbec nemusí být zachytitelné, natož důležité. Vybavuju si, co se stalo při pohřbu mého dědečka magistra Vojtěcha Dyka. Aby té symboliky nebylo málo, jeho pohřeb se konal v den mých osmadvacátých narozenin, a jak to tak bývá v únoru, vládlo pošmourné počasí a bylo zataženo.

Tehdy se s dědou přišlo se rozloučit dost lidí. Byl oblíbený a kostelík na Malvazinkách byl plný. V jednom okamžiku dopadl na dědovu rakev třpytivý paprsek světla. Viděl jsem ho jen já a moje sestřenice Lucie, která se na mě tázavě otočila. Byl to zvláštní pocit, který se dá jen těžko popsat. Takhle se s námi náš dědeček nejdůstojnějším způsobem rozloučil."

Není to dávno, co vytáhl ze šuplíku písničku, kterou složil před pár lety. a pustil ji svému novému manažerovi. „Složil jsem ji na text kamaráda, takové jeho vyznání manželce to bylo, které jsem zhudebnil. Ten pocit vyznání se z lásky je ovšem universální -platí pro všechny drahé bytosti. Pro mě je takovou bytostí například i moje roční vnučka Nelinka. Když tuhle skladbu Josef uslyšel, zalíbila se mu natolik, že se věci daly okamžitě do pohybu."

Z písně Anděli můj se stala pilotní skladba pro chystané album. Kytarové sólo do ní nahrál jeden z našich nej výraznějších kytaristů Michal Pavlíček. „Je to pro mě veliká čest," netají se Viktor Dyk, který Pavlíčka obdivoval už jako kluk.

Osobně se pak seznámili při práci na muzikálu Excalibur, kde Dyk zpíval roli rytíře Lancelota na hudbu Michala Pavlíčka. „Byl to muzikál, kde se sešli sami rockeři, což mě přesvědčilo, abych roli, kterou mi Kamil Střihavka nabízel, přijal. Nabídku na účinkování v legendárním muzikálu Jesus Christ Super Star jsem pár roků předtím nevzal. Vůbec jsem se na to necítil a nevěřil si. Až díky Excalibru jsem změnil názor," říká zpěvák, který má nyní za sebou v Rock Opeře Praha téměř desítku výrazných rolí.