Článek
V dubnu jste měl jediný koncert. Vystupoval jste sólově u příležitosti otevření nového klubu v australském městě Fremantle. Jak často v současnosti stojíte na pódiu sám?
Čas od času. Hodně sólových koncertů ale plánuji na příští rok. Začínal jsem tak a baví mě to. Navíc si myslím, že jde o dost dobré koncerty. Normálně tak o svých vystoupeních nemluvím, ale cítím to tak. Sólové koncerty si užívám a o tom, že se k nim zase na chvíli vrátím, jsem přemýšlel už docela dlouhou dobu.
To ale neznamená, že už bych v budoucnu nehrál i s triem, i když aktuálně hrajeme ve čtyřech. Jen chci lidem ukázat i jinou stránku mé tvorby.
Loni jste vydal album Home a zdá se, že se na něm víc než kdy dřív zabýváte vlastním vnitřním světem. Co vás k tomu vedlo?
Je to tím, že jsem před jeho nahráváním strávil poměrně dost času doma. Docela dlouho jsem nebyl na turné. Bylo to zajímavé období, přestěhovali jsme se na venkov a já měl čas se trochu zabývat sám sebou. Objevila se řada různých věcí, se kterými jsem se musel vyrovnat.
Potýkal jsem se s úzkostmi a dalšími podobnými problémy. Díky tomu se mi ale podařilo najít vlastní domov uvnitř sebe. Uvědomil jsem si, že domov není jen místo, kde bydlíme, ale je také v naší mysli a srdci. Potřeboval jsem najít mír, který často nenacházím ve světě kolem.
Našel jste ho?
Částečně ano. Ušel jsem dlouhou cestu a pořád pokračuje. Stále na tom pracuji. Uvědomil jsem si, jak velkou svobodu a sílu lze najít, když si připustíme svou zranitelnost. A také mi došlo, že se musím víc věnovat nejen svému fyzickému, ale i psychickému zdraví. Obojí je propojené. Takže běhám, medituji a podobně.
Jak to myslíte s onou zranitelností?
Člověk je pak upřímnější sám k sobě. Nebojí se pravdivě pojmenovat, jak se cítí, a mluvit o tom s jinými lidmi. Ano, upřímnost je klíčová. A také pomáhá, když občas hledáte odpovědi na své otázky v sobě spíš než kolem sebe.
O písních často mluvíte jako o divokých koních, které musíte správně osedlat, abyste je mohl představit světu. Před nahráváním alba Home vám podle vašich slov v hlavě divocí koně pobíhali v rytmu písní Beyoncé, Rihanny či Kendricka Lamara. Album má díky tomu jiný zvuk než vaše předchozí desky.
Velmi mě ovlivnili hip-hopoví interpreti či jmenované dámy a způsob, jakým produkují své písně. Ostatně, kdo jimi dnes ovlivněn není, že ano? Chtěl jsem jejich zvuk, který miluji, přenést do vlastní tvorby bez toho, abych zničil způsob, jakým jsem doteď pracoval. Trochu jsem si pohrál s elektronickými beaty. Dlouho jsem na písních pracoval sám, nahrával jsem v programu Garage Band a zkoumal nové zvuky syntezátorů. Zapojil jsem je do svého dosavadního akustického a rockového světa. Tenhle zvuk na koncertech vytváříme naživo, proto mé trio aktuálně hraje v rozšířené sestavě.
V roce 2014 jste v rozhovoru pro Právo mluvil o svém angažmá v různých environmentálních a společenských kauzách, které vás znepokojují. Pozorujete v posledních letech v tomto ohledu nějakou pozitivní změnu?
Mám pocit, že se prostředí, ve kterém žijeme, celosvětově dostává větší pozornosti. Následky toho, jak se chováme sami k sobě, k lidem kolem i k prostředí, jsou všude, takže se v mnoha ohledech může zdát, že se situace zhoršuje.
Osobně mám ale pocit, že se díky tvrdým lekcím, které prožíváme, začínáme konečně pomalu učit. Někdy se zdá, že je všechno špatně, ale jindy vidím, že většina z nás si přeje to samé – lásku a mír.
Může se vám hodit na Zboží.cz: