Článek
Co bylo před vaší účastí v SuperStar?
Studoval jsem vysokou školu, která mě nebavila. Současně jsem byl svým otcem, dodnes aktivním muzikantem, vedený k hudbě, což mě naopak bavilo. Už na střední škole jsem měl kapelu a přemýšlel jsem, jak na ni více upozornit, jak se s hudbou prosadit. Potom jsem ukončil studium na vysoké škole, aniž bych věděl, co budu dělat dál. Neměl jsem představu o své budoucnosti, no a v té době mi kamarádi napovídali, abych se přihlásil do SuperStar.
Říkal jsem si, že bych to mohl zkusit. Přihlásil jsem se, a zatímco jsem pak měl v té soutěži permanentně strach z toho, kdy se kvůli špatnému výkonu dostanu do Hvězdné roty a kdy s ostudou vypadnu, šel jsem stále dál. Nakonec jsem skončil na jedenáctém místě.
Co vám ta soutěž dala?
Pochopil jsem, že SuperStar ze zpěváka neudělá hvězdu, ale ukáže mu šoubyznys, otevře mu do něho dveře a nasměruje ho k lidem, kteří by mu mohli později pomoci. Další takové lidi jsem začal poznávat na Konzervatoři Jaroslava Ježka, na které jsem po SuperStar studoval.
Karol Komenda hraje nejraději v triu.
Využil jste ty kontakty?
Přiznám se, že ne. Někteří lidé mě díky té soutěži znali, dostal jsem pár pozvánek na koncerty, zpíval jsem na městských slavnostech a honoráře nebyly nezajímavé. Trvalo to ale jen krátce. Hodně jsem to totiž podcenil a odflákl. V podstatě jsem se moc nestaral o to, aby to mělo nějaký pozitivní vývoj. Má popularita opadala a já se začal znovu hledat.
Mimochodem, momentálně se občas objevíte v doprovodné skupině Sabiny Křovákové, která v roce, kdy jste soutěžil, SuperStar vyhrála. Je vaše spolupráce náhoda?
Je to absolutní náhoda. Je fakt, že jsem se byl v roce 2015 podívat na křest jejího cédéčka Sirkama a zpovzdálí jsem pak sledoval, jak se jí vede. Nikdy mě nenapadlo, že bych s ní mohl hrát v kapele, ale protože jsem vystudoval konzervatoř a hudbou se živím, naše cesty se setkaly, když sháněla do své skupiny záskok. Takže si s ní tu a tam zahraju.
Jste zpěvák a kytarista. Čím se cítíte být více?
To je těžká otázka, protože to vlastně nevím. Občas chci vymyslet a nacvičit nějakou technicky složitou kytarovou skladbu, jindy zase zazpívat náročnou písničku a být přitom absolutně přesvědčivý. Mám to vlastně půl na půl. Jsem zpěvák i kytarista.
Jakou hudbu máte rád?
Nejraději tu z období šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Tenkrát vznikaly a hrály nejlepší kapely, z nichž mnohé vstoupily do historie, a já na jejich hudbě i díky svému otci vyrůstal. Sympatizuju i s obdobím hnutí hippies,
Nejdůležitější je pro mě ale americká skupina Kiss. Miluju hlas jejího zpěváka a kytaristy Paula Stanleyho. Když mi bylo šest sedm roků, jejich písničky byly mé první pokusy o zpěv. Odmala jsem tedy byl v rocku, dětské skladby mě minuly.
Vždycky se mi líbilo, jak se skupina Kiss prezentuje, jak provokativní a současně přitažlivá je její vizuální stránka, ať už na albech, nebo koncertech. Když jsme měli nějaký karneval, vždy jsem na něj chodil převlečený za některého člena Kiss. A když jsem byl poprvé na jejich koncertě, chtěl jsem skoro plakat kvůli tomu, že se mi splnil sen a já stojím před nimi.
Videoklip - Karol Komenda - Bitter Goodbye
Jaká je historie vaší kapely Karol Komenda Group?
Oficiálně jsme vznikli na začátku roku 2019. Hráli jsme ale už předtím, jmenovali jsme se Karol Komenda Trio. Ten název jsem se rozhodl změnit, protože Karol Komenda Trio bylo spíše jméno pro jazzovou kapelu. My ale hrajeme rock. Hrají se mnou baskytarista Samuel Barcík a bubeník Jakub Nývlt.
Formát tria mi byl u kapel vždycky velmi blízký. Jimi Hendrix hrál v triu, Cream hráli v triu, americký kytarista Richie Kotzen má trio. Všechny je mám moc rád, ovlivnili mě a ovlivňují stále.
Na minialbu Secret je pět skladeb. Je v nich přesně ta hudba, která vás baví?
Ano, je to tvorba, která mě charakterizuje. Samozřejmě si říkám, co všechno jsme na té desce mohli udělat jinak. Možná je dokonce má aktuální představa o budoucím směřování kapely více zaměřena na hudební progres. Ale Secret je album, za kterým si stojíme. Je jednoduché a čisté, tu a tam jsou na něm i pasáže, které potěší muzikanty. A písně mají příběhy.
Karol Komenda momentálně skládá skladby v Itálii.
Máte na mysli příběhy v textech?
Také. Tím, jak se písničky rodí a jak vznikají, budují si příběhy. Ty pak podtrhují příběhy v textech. S nimi mi ještě pomáhala má bývalá partnerka Natálka Kubištová. Poslední písnička na desce, Bitter Goodbye, měla být o tom, že jsem v Praze, v cizím prostředí, kde nikoho nemám, a chybí mi domov. Psali jsme ho spolu s Natálkou, a když jsme se potom rozešli, začalo pro mě z textu přirozeně vyplývat, že mi chybí ona.
Chybí vám i domov?
V podstatě ano. Jsem typ člověka, který má rád přátele ze starých časů a rád se s nimi setkává. Jsem ale také profesionální muzikant a nikde jinde než v Praze bych jím asi být nemohl. Návrat domů na Slovensko nechystám. Leda tak na pár dnů.
Proč zpíváte anglicky?
Nikdy jsem neposlouchal slovenské ani české kapely, vždycky jenom anglicky zpívající. Jsem na anglické texty zvyklý, k muzice patří, takže je to pro mě přirozené. Slovenštinu jsem si v textech vyzkoušel v písních, které jsme složili s mým tátou. Napsal jsem ale i pár slovenských textů a nevylučuju, že jich v budoucnu napíšu víc.
Myslíte při skládání písniček na posluchače?
Rozhodně ne prvoplánově, spíš jen kdesi v podvědomí. Když skládám, snažím se v první řadě umělecky uspokojit své potřeby. Vždycky jsem dělal jednoduchou a melodickou hudbu, takže jsem nikdy nemusel hlídat, aby nebyla moc nepochopitelná nebo příliš složitá. Vše probíhá přirozeně.
Kamarád nás teď pozval na týden do Itálie, kde píšeme nové písničky. Za dva dny jsme napsali tři. A v městečku San Cristoforo jsme si dojednali i koncert.