Článek
První album The Soul Sessions vydala před patnácti lety a zatím poslední, sedmé Water for Your Soul vyšlo v roce 2015. Zpěvačka, která získala mimo jiné Grammy a Brit Awards, si v posledních čtyřech letech plní sen o koncertování v každé zemi světa. Zbývá jí ještě navštívit kolem padesáti zemí.
Vaše Total World Tour, během kterého byste chtěla navštívit všechny země světa, trvá už čtyři roky. Změnil se během něj váš pohled na život?
Možná trochu ano. Je zřejmé, že na takovém turné člověk vidí velkou část světa. Pozná mnoho různých kultur, odlišné jazyky, a jak se lidé v různých zemích chovají. Paradoxně jsem díky tomu zjistila, že jsme všichni stejní. Všichni jsme lidé a pohánějí nás stejné síly. Možná se někde liší provedení, ale v jádru jsme opravdu stejní. Každý chce milovat a cítit lásku. To je v podstatě celé. Všichni chceme přežít.
Čím víc toho člověk prožije, tím méně věcí ho dokáže překvapit. Skutečnosti, které by mě dřív šokovaly nebo překvapovaly, nyní přijímám s větší samozřejmostí.
Je ale pravda, že jako muzikanti nejezdíme do žádných příliš odlehlých částí, většinou navštěvujeme města. A ta jsou betonová, ať už jste v Africe, Anglii, na Novém Zélandu, nebo třeba v Albánii. Rozdíly najdete na trzích, v jídle nebo ve způsobu komunikace. Krásu nalézám spíš v přírodě.
Myslíte, že kdyby lidé častěji cestovali a poznávali odlišné kultury, nalezli by víc vzájemného porozumění?
Určitě ano, cestováním se hodně učíme. Pokud navíc lidé cestují s dobrým úmyslem, vždy získají krásné zážitky. Když například cestují jen za prací, může to být fajn, ale i příšerné. Pokud se vydají podpořit nějakou charitu, nabídnou pomoc a pokusí se přispět ke štěstí či zdraví ostatních, vždy prožijí něco krásného a potkají nádherné lidi. To je jistá věc.
Většinou také zjistí, jak se mýlili ve svých předsudcích. Občas jsme úplně mimo. Myslela jsem například, že v Jordánsku nebudu smět nosit tílko a že si budu muset zakrývat vlasy, ale vůbec to není pravda. Měla jsem tam stejnou svobodu jako v Americe. Jediný důvod k obavám byla má nevědomost.
Říkáte, že vás už jen tak něco nepřekvapí. Je přesto něco, co vás v poslední době opravdu udivilo?
Překročení hranice z Izraele do Palestiny. Byla jsem překvapená, jak milá atmosféra tam panovala a jak snadné to bylo. Obávala jsem se, že se může stát, že nás tam vůbec nepustí. A když nás pustí, budou nepříjemní a nechají nás hodiny čekat na imigrační kontrole. Imigrační kontroly nejsou nikde na světě přátelské, obzvlášť v Americe ne. Tam jsem dostala šálek kávy, vyslechla si pár vtipů a za deset minut jsem mohla do země.
Přitom jste tam byla v době krátce po protestech v Pásmu Gazy, při kterých izraelští vojáci zastřelili na hranicích několik desítek lidí.
Máte pravdu. Bylo to asi týden poté. Tamní situace je velmi zlá, ale já jsem se tam s ničím zlým nepotkala. V mnoha zemích na světě se válčí, děje se mnoho strašných věcí, ale věřím, že když někam jdete s dobrým srdcem a úmyslem, budete v pořádku, protože potkáte stejně naladěné lidi.
Kdybych se někde třeba pokoušela pašovat heroin nebo se chtěla přidat k některé ze znepřátelených stran, budu se setkávat se špatnými lidmi a nedopadnu dobře. Když někam jedu zpívat písničky, potkávám skvělé lidi. Ale ještě mě čeká padesát zemí, stát se může cokoli. Zatím se mi ale má víra, že když někam jdu s dobrým úmyslem, potkám dobro, vyplácí.
Myslíte, že se vám podaří turné dokončit příští rok, jak jste plánovala?
Zatím očekávám, že ano.
Přemýšlíte už o tom, jak se po dokončení tak ambiciózního plánu budete cítit?
Nejspíš budu velmi unavená a myslím, že budu cítit i úlevu. Velmi si turné užívám a obohacuje mě. Snad svůj čas na této planetě využívám dobře. Dostala jsem se do bodu, kdy už jsem jen opakovala totéž. Vracela jsem se do stejných měst za stejnými lidmi.
Když se držíte konvenčních turné, navštěvujete stejné země, kde vám za koncerty dobře zaplatí. Takže navštívíte Austrálii a Nový Zéland plus některé státy v Evropě a Americe. Možná ještě Mexiko a několik měst v Jižní Americe. Většina světa je zapomenuta.
Přemýšlela jsem o tom, jaký má smysl jezdit pořád na stejná místa. Nikomu tím nepomáhám, jen své vlastní kapse. Věřím, že celosvětové turné může udělat kdokoli.
Víte o nějakých hudebnících, které jste inspirovala k podobným nápadům?
Upřímně řečeno, nevím. Většina lidí si pořád spíš myslí, že jsem bláznivá.
Hodně lidí asi představa tak rozsáhlého turné vyděsí.
To je možné, ale myslím, že se není čeho bát. Já se bojím jen letadla. To je pro mě nejděsivější část.
Jako protipól světového turné loni vznikla nahrávka Project Mama Earth, kterou jste pořídila doma na zahradě.
Bylo to jen EP s několika písněmi, ale moc jsem si to užila. Byl to malý projekt s přáteli.
Váš baskytarista Étienne M’Bappé řekl, že kamerunské rytmy mangambe a bikutsi, které Project Mama Earth inspirovaly, jsou určeny k oslavám. Co oslavuje hudba na tom EP?
Étienne nám vyprávěl různé příběhy, jež se k rytmům vážou. Rozhodli jsme se, že i naše písně by měly být oslavné. A jde především o oslavu přírody.
To mi připomíná, že se snažíte vyrovnat svou uhlíkovou stopu a za každou míli, kterou uletíte, vysazujete stromy. Je vůbec možné vysadit tolik stromů, aby pohltily dostatek oxidu uhličitého?
Díky bohu je nemusím sázet sama, navíc by se mi nevešly na zahradu. Stará se o to jedna nezisková organizace, které na to posílám peníze. Lidé z ní vědí víc o tom, kolik stromů je třeba, abych neutralizovala dopady svého cestování. Vtipné je, že sídlí ve stejném domě jako můj booking agent. Proto ten nápad vznikl. Snažíme se nebýt krutí k planetě, protože všechen ten transport jí neprospívá. Naštěstí je mnoho organizací, které vám s tímhle pomohou.
Co vám v současné době dělá největší radost?
Mazlení s mými psy, dostatek spánku a čas strávený s mou láskou.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
- Soul Sessions Vol.2 - Joss Stone [CD]