Článek
Byla sexy, byla plačtivá, byla tvrdá jako starý rocker, byla něžná, meditativní. S sebou si přivezla trojku našlápnutých muzikantů, nezdráhajících se "sáhnout" do strun, zabrousit do elektronické muziky, hard rocku či industriálu a pořádně to "ohulit".
Zelenkavé šatičky, černá paruka a postoj, který by vyvedl z míry nejednoho muže. První z mnoha tváří Amos - neklidná až drásavá. Show rozjela peckou Cruel z desky From The Choirgirl Hotel. Barevné ladění pódia s jednoduchým aranžmá dokonale kopírovalo atmosféru, která právě panovala.
Jako chameleón
Amos, obklopená klávesami i klasickým koncertním křídlem, předváděla hráčské umění v plné parádě (hrála i na oba nástroje najednou). V projevu se měnila jako chameleón: od nenápadně klidných do divokých barev. Škola klasické hry na klavír, ve které vynikala už jako dítě, jí dala silné základy.
Muzikanti postupně odcházeli, až nakonec Amos zůstala sama, jen se svým klavírem. Tehdy předvedla fanouškům, že roli sólové klavíristky zvládá na výbornou, přičemž bystře měnila náladu, délku a tempo skladeb. V momentě, kdy začala zpívat speciálně zkomponovanou píseň o odvaze lidí "postavit se za svou svobodu v roce 1989", bylo jasné, že obecenstvo je zcela v jejích rukách.
Tori Amos na pražském koncertě. Foto: PRÁVO/Petr Hloušek
Po pár písních se z drsné divošky "vyloupla" zrzavá romantička, která hlasem pohladí i roztřese, s klavíry a texty (někdy vážnými, jindy černě humornými) se jemně mazlí. Hrála starší songy (Liquid Diamonds nebo Cornflake Girl), značný prostor však dostaly novinky z poslední, plně autorské desky American Doll Posse (Big Wheel, Teenage Hustling nebo Velvet Revolution).
Ke konci se však zdál koncert až příliš dlouhý. Zkrátka hodně věcí na malém prostoru. Možná si Tori řekla, že zase dlouho nepřijede, tak si to musíme pořádně užít. A my si to užili! I když nezazněla populární hitovka o jedněch oranžových kalhotkách (The Power of Orange Knickers). Ale komu by to vadilo?