Článek
Proč jste své nové album složila z jazzových standardů?
Musela bych mít víc času na to, abych s Pedrem nachystala celé album. Přitom jsem ho nechtěla pustit domů bez toho, abych s ním měla nějaký společný záznam. Pedro se totiž rozhodl, že se po deseti letech v Mnichově vrátí do Brazílie, což pak učinil. Mám sice připravenou spoustu krásných a sentimentálních balad, ty bych ale chtěla nahrát s celou kapelou. Doufám, že se mi to podaří příští rok. Na této desce jsou skladby, které miluji a chtěla jsem je zpívat.
S Taglianim jste nahrávali ve dvou. Bylo to tak od začátku zamýšleno?
Původně jsme chtěli vytvořit trio, ve kterém nás ještě bude doprovázet perkusionista. Vyzkoušeli jsme jich několik, ale ukázalo se, že nejlepší je to ve dvou.
Záznam pro desku vznikal na třech koncertech v Barevné kavárně v Praze. Který z nich jste použili?
Hrálo se ve čtvrtek, v sobotu a neděli. Pokud se nepletu, kromě jedné skladby jsou všechny ostatní z neděle. Poslední koncert byl nejlepší. Nic jsme na tom záznamu neměnili, proto nejsem stoprocentně spokojená se svým hlasem. Jde totiž i přes mikrofon od kytar, které byly dost vytažené, a můj zpěv na té desce v některých momentech z mého pohledu trochu duní. Jsem asi jediná, kdo to pozná, přesto mi to trochu vadí.
Tematicky jste si vybrala písničky o lásce. Co na nich shledáváte tak přitažlivého?
Všechny jsou krásné a romantické, obsah textů v nich koresponduje s harmonií. Navíc balady, které se mi nejvíc líbily a chtěla jsem je nahrát, jsou o lásce. V textech je ještě romantická a elegantní láska. Ve svém vlastním repertoáru mám například písničku Roses, která je také o lásce. Je v ní už ale víc nadhledu, není tak romantická.
