Článek
Mluví se o vás jako o nekonformní umělkyni. V čem tkví ta nekonformnost?
Lidem zřejmě přijde nekonformní to, že nemám žádné školy, kromě základní. Znamením jsem Rak, a všechno je tedy u mě opačně, navíc má tvrdohlavost má opravdu výrazné formy. Jakmile přijde sebemenší tlak, třeba od rodiny nebo z okolí, okamžitě se postavím na zadní. Takže v těch patnácti letech, kdy vás okolí láme do různých variant studia, jsem se rozhodla sama.
Výtvarnice Léna Brauner má ráda v umění okamžitý účinek.
Takže jste rovnou po základní škole šla na volnou nohu jako malířka?
V rámci odporu mě napadlo, že si vyberu tu nejbizarnější střední školu, na kterou narazím. Bylo to Waldorfské lyceum, pro mě naprosto neznámá instituce. Po dvou letech mi přišlo, že myšlenku, pro kterou jsem tam šla, už mám a v pololetí jsem ukončila studium.
Pak už nastala vaše malířská kariéra?
Seděla jsem na Petříně a malovala nějaký obrázek. Šel kolem pán a zeptal se, za kolik bych ho prodala. Řekla jsem mu z hecu osm tisíc, on si je šel vybrat a dal mi je za jednu kresbu. To byl impulz pro to, abych šla cestou malířky. Od šestnácti let se tedy živím uměním.
Ve vašich obrazech cítím spíše romantický nádech, z části je v nich Trnka a z části Chagall. Souhlasíte?
Trnka mi je blízký barevností a pohádkovostí. Chagall je pro mě trochu divoký barvami. Maluji sebe sama podle obrazu v zrcadle. Ale pro mě je důležitá spíš duchovní předloha než hmotná. Sedím sama před plátnem do té doby, dokud mi nevznikne v hlavě finální představa. Je to emoční zvracení do dané formy. Musím to dát hned, zpětně se k obrazu moc nevracím.
Pojmenováváte obrazy?
Ano, ale vždy volím tak povšechné názvy, aby pozorovatele nijak neovlivnily. Líbí se mi, když dílo vyvolá v každém člověku něco jiného. Používám často symboliku, které však rozumím většinou jen já. Pro mě tvorba plní formu arteterapie a tím je účel dosažen. Ovšem příběh, který si tam někdo najde, funguje už mimo mě.
Jak vás napadlo dělat obrazy z drobků nebo jehličí?
Došlo k tomu v kavárně v Brně. Jedla jsem čokoládový dort a můj přítel mi řekl, abych z těch zbytků čokolády namalovala medvěda. Takže to vlastně vymyslel on. Já si pak tyto práce vyfotím na telefon a vystavuju je prostřednictvím sociálních sítí.
Nicméně na Bali mé čokoládové obrazce na talířích zalili do rezinu, dvousložkové pryskyřice, takže díla zakonzervovali. Jenže kvůli tomu ztratila krátkodobost, která mě zajímá nejvíc.
I vaše čtyřletá dcera už maluje. Děláte spolu na nějakém díle?
V Karlíně budeme vystavovat společný obraz. Ona ovšem maluje abstraktní obrazy. Když se mnou jednou vystavovala, říkalo mi pár lidí, že se jim ty abstraktní obrazy líbí víc. Na internetu si její práci dokonce někdo spletl s obrazem Michala Rittsteina.
Dcera jde stejnou cestou jako vy. Váš děda herec nechtěl, abyste šla v jeho stopách?
Zpočátku tam asi nějaký náznak byl, ale brzy pochopil, že by to nešlo. Sice jsem dělala zkoušky na konzervatoř, ale skončilo to na hudební nauce, když ode mě dostali na notovém papíře namalovaný obrázek. Děda mou malířskou kariéru nakonec podporoval a stál za mnou. Myslím si, že dcera Jasmína půjde spíš v jeho šlépějích.
Proč bude vaše výstava v Kasárnách Karlín jen tři dny?
To souvisí s tou okamžitostí. Většinou vystavuji krátce. Líbí se mi, že tam někdo přijde a musí si to zažít hned, protože za dva dny už to tam nebude. Všechny mé výstavy byly prodejní. Neobklopuji se svými obrazy, jakmile je odložím, pouštím je dál. Zajímá mě tvůrčí proces, ne hotová věc. Nemám žádné obrazy pověšené na zdech. V části ateliéru, kde pracuji, jsou pouze bílé stěny, aby mě nic nerušilo.
V rámci výstavy bude i prezentace vašeho albového debutu. Nastupujete na hudební dráhu?
S mým kamarádem a producentem Jiřím Burianem nahráváme elektronické album. On ho postavil po hudební stránce, já zpívám v anglickém jazyce. Budeme hrát v klubech ve dvojici s podporou světelné performance mého přítele Světlonoše.
Máte velký umělecký rozptyl. O návratu k herectví neuvažujete?
Pokud nepřijde nějaká zajímavá nabídka, tak se do toho sama nepohrnu. Spíš mě zajímá tetování, mé vlastní motivy, ale místo plátna kůže. Ráda poznávám nové materiály a nový obor beru jako výzvu.