Hlavní obsah

Vyšla kniha povídek srbského postmodernisty Paviće Papírové divadlo

Právo, František Cinger

Prozaik Milorad Pavić je od konce 80. let označován jako první srbský autor 21. století nebo jako typický představitel jihoslovanského postmodernismu. Připomíná to Miroslav Kouba v doslovu antologie povídek Papírové divadlo, do něhož přispěli autoři ze sedmatřiceti zemí, kde všude byla Pavićova díla přeložena.

Foto: archiv, Právo

Milorad Pavič napsal už díla formou slovníku, křížovky, příručky pro hádání z tarotových karet či astrologického průvodce.

Článek

Sám Pavić pod svým jménem napsal i povídku ze srbského prostředí, z bělehradské pevnosti Kalemegdan. Oživuje v ní legendu, že ten, kdo v pevnosti najde dvě místa vzdálená od sebe přesně sto padesát kroků, spatří a pozná pravdu. Pavićovi se to podařilo a uviděl svou pravdu, dívku asi osmadvacetiletou.

Mistr mystifikace se vyžívá v parodii

Pavić je mistr v mystifikaci. Jak přiznává, všechny povídky napsal sám, včetně biografických údajů o každém autorovi. Bere si tak k srdci první a hlavní zásadu postmodernismu, kterou je parodie.

Není to jeho první experiment. Napsal už díla formou slovníku, křížovky, příručky pro hádání z tarotových karet či astrologického průvodce. Nejde mu však jen o provokaci, jeho dílo má poselství.

Svou erudici využívá ve hře s historickými motivy. V italské povídce to je setkání Danteho a Boccaccia před napsáním jejich hlavních děl. Gruzínský autor se jmenuje Maxim Alexandrovič Džugašvili a vzdálené příbuzenství se Stalinem tu hraje svou roli.

Setkání se Stalinem, Haškem i Kafkou

Stejně jako v případě arménského příspěvku s titulní povídkou, kde diskutuje jistý Chačatur se svou sestrou. Samozřejmě o hudbě, o hájemství mistra Chačaturjana. V české povídce Tomáše Sedláčka sleduje dva muže jedoucí v roce 1920 vlakem do Kladna. Ten s čepicí nastoupil do vagonu třetí třídy, onen s tvrdým límečkem do prázdného vagonu druhé třídy. První byl Jaroslav Hašek, druhý Franz Kafka.

Pavić neváhá a vydává se do starého Egypta, do středověké Evropy. Pohrává si se smrtí coby literárním tématem vážícím jako pírko. Svět vnímá jako místo záhad, odmítá ukončenost děje i lidského bytí.

Umění nezná hranice ani národnost

Nejvýraznější je makedonská povídka Ikona na zlatě. V povídce se schází muž v uniformě ozbrojených sil OSN a překupník s ikonou sv. Dimitrije, ukazující ho, jak cválá na koni po mořské hladině a šavlí stíná plachty maličkých galér rozesetých po zálivu.

Je kradená, ale překupník za ni řádně zaplatil a totéž čeká od vojáka OSN. Ten se však vyptává na původ ikony a historie znalý muž mu vysvětluje, že se tu sešla zkušenost a invence celého Balkánu. Umění i jeho odkaz totiž nezná hranice a mnohdy ani národnost.

Milorad Pavić: Papírové divadlo

Milorad Pavić: Papírové divadlo Mladá fronta, přeložila Stanislava Sýkorová

208 stran, 259 Kč

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám