Článek
Skupina cítí, že se novinka liší od debutu: "Je naléhavější než jednička, působí kompaktněji, asi proto, že jsme sehranější. Natáčeli jsme ji ve stejném studiu se stejným producentem i zvukařem, i když s novým basákem."
Úskalí druhého alba, které se považuje z hlediska další budoucnosti kapely za klíčové, skupina překonala bez větších problémů, i když sama říká: "Nahrávání bylo o něco těžší než poprvé. V lednu jsme se zavřeli ve zkušebně, abychom natočili demáče, a ty jme odvezli Filimu (producentovi Petrovi Fialovi z Mňágy a Žďorpu) do Valmezu. Dal nám sodu, že to nešlape, ale to jsme potřebovali."
Skupina se ze slov producenta poučila: "Zavřeli jsme se v Pardubicích v malém studiu a natočili jsme dvaadvacet písní. S těmi už byl Fili spokojený. Předprodukce nám velmi pomohla, protože se všechno zaznamenávalo, každý nápad, a mohli jsme si leccos ozkoušet."
S takto připraveným materiálem jela skupina natočil album "V Ostravě to bylo šílený, tři dny jsme jenom hráli, dostali jsme do stavu jakýchsi psychorobotů, za tři dny jsme odehráli 150 písní. Kytary se pak natočily za pět hodin, ale zpěvy se řešily víc než u debutu, ukázalo se, že je to lepší, když řvu, " dodal Márdi
Jaký cítíte rozdíl mezi novinkou a vaším předloňským debutem Brutální všechno?
Mejn (baskytara): Určitě se mnohem více povedl zvuk, je ucelenější. Když kluci natočili první desku, to jsem v kapele ještě nehrál, byl to výběr z demosnímků za celou dobu existence. Materiál na novinku vznikl z devadesáti procent v mezidobí obou alb. To je další rozdíl.
Márdi (kytara, zpěv): Nová deska je trvanlivější, vydrží déle. Pocity z ní jsou podle mě intenzivnější.
Na koncertech vládnete obrovskou syrovostí. Jste spokojeni s tím, jak se ji podařilo zachytit na albu?
Mejn: Když vyjde koncert, je to smažba, obrovské kvantum energie. Dostat to všechno na desku je samozřejmě hodně těžký, ale přesto si myslím, že se to v rámci možností povedlo.
Mejla (kytara): My se na koncertech nikdy pořádně neslyšeli, takže vlastně nevíme, jak zníme. Zodpovědně můžeme prohlásit, že jsme desku nahrávali na stejný aparáty, stejný nástroje a se stejným nasazením. To ostatní bylo na kabelech.
Márdi: Když jsme stáli v nahrávací místnosti, mastili jsme to jako na koncertě. Musí to být slyšet.
Co cítíte za pojmem Bestiálně šťastní?
Márdi: Je to stav kapely. Trávíme spolu spoustu času, pokračujeme dál, jsme takoví sourozenci, ale občas se k sobě chováme jako bestie. Víme přitom, že se máme strašně rádi. Jsme spolu šťastní.
Vypsaná fixa odehrála v loňském roce sto třicet koncertů, což je obrovské množství. Neunavuje vás takový zápřah? Lze to vydržet?
Mejla: Jeden víkend hrajeme třeba tři koncerty, což nás strašně unaví a zničí. Těšíme se na ten další, kdy není v plánu koncert žádný. Nemůžeme se dočkat, jak si odpočineme. Pak odpočinek přijde a nám hraní chybí. Najednou nevíme, co budeme dělat. Koncertování je pro nás droga.
Márdi: Nechceme se ale ukoncertovat. Počítáme s tím, že množství hraní nebudeme zvyšovat. Měli jsme taktiku, která říkala, že kde si nezahrajeme, tam se o nás nemusí vůbec nikdy dozvědět. Tak jsme hráli všude. Úplně všude. I za cenu toho, že jsme v kapele zažili všechny možný psycha a ponorky.
Srovnáváte koncert s účinkem drogy. Je to tak intenzivní?
Márdi: Přijdeme na pódium, začneme hrát a najednou se vzájemně propojíme. To probíhá celou hodinu. Pak to skončí, my jsme úplně vyčerpaní a sedneme si na dvě hodiny někam do kouta, kde nic neřešíme a je nám dobře. Je to pozitivní pocit.
Mejn: Můžeš mít oči zavřený nebo otevřený, ale když cítíš, jak se to valí, je to strašně příjemný. Když to takhle funguje, začneme po sobě na pódiu plivat. Znamená to, že je to dobrý.
Mejla: Po cestě na koncert se kolikrát strašně pohádáme. Ještě se ale nestalo, že bychom se během hraní neudobřili. Když po tobě plive někdo, s kým ses pohádal, je to pohoda. A tak pliveš taky.