Článek
„Bojoval statečně, ale nemoc ho skolila. Měli jsme ho rádi – máme ho rádi. Vzpomínejte v dobrém. Jede se dál, dokud to půjde,” uvedli na webu této scény její členové. V říjnu by rádi zahájili svou 23. sezónu.
Radim Vašinka se narodil 26. května 1935 a patřil mezi přední divadelní osobnosti českého undergroundu. V roce 1958 v Brně spoluzakládal soubor X 59, v letech 1962/1963 byl v angažmá pražského Divadla Na Zábradlí. Jeho Divadlo Orfeus vzniklo v roce 1967 – nejprve sídlilo v prostorách dnešního A Studia Rubín, po dalším hostování a bytovém uvádění inscenací se po listopadové revoluci přestěhovalo do odepsaného krytu civilní ochrany v Plzeňské ulici v Praze. Jeho návštěvníci byli zvyklí, že k poezii se servírovaly toasty a k činohře oblíbená zelňačka.
Realismus neměl rád
„Když si přivyknete inscenovat poezii, pak není člověk s to dělat běžné divadlo. Vybíráte si texty, které tou poezií aspoň voní, děláte tedy poetické divadlo, a to je složité, protože na to už lidé tolik nezabírají, to už odporuje obecnému vkusu. Když se na to zaběhnete, tak už se od toho nemůžete odtrhnout, nějaký běžný realismus, to pro vás neexistuje, ale živit se tím je hrozné,” uvedl v rozhovoru pro Právo.
Radim Vašinka se specializoval na poetické divadlo a divadlo poezie. Inscenoval verše Ludvíka Kundery či Miroslava Holuba, také Dubillardovy Dialogy a tvorbu Guillauma Apolinaira, Nikolaje Vasiljeviče Gogola, Michaila Jevgrafoviče Saltykova-Šcedrina a dalších autorů. Uváděl také Robinsona Jefferse, Richarda Aldingtona, Oldřicha Mikuláška, Josefa Sedláka nebo barokní texty. Pravidelně spolupracoval s Českým rozhlasem. Na bývalé stanici ČRo 6 uváděl svůj pořad Nežádoucí texty, ve kterém představoval autory perzekvované totalitním režimem.
V roce 2004 získal Vašinka Křišťálovou růži – nejvyšší ocenění v přednesu poezie a prózy na Poděbradských dnech poezie. O čtyři roky později obsadil třetí místo v anketě Českého rozhlasu Neviditelný herec za četbu memoárů Egona Bondyho Prvních deset let.