Článek
Jákob Flanders je citlivý mladík, jehož zrání v Angličana dobré pověsti působí v mnoha ohledech neobyčejně. Záleží ovšem, jak se na věc díváme. Woolfová vytvořila ve svém třetím románu kaleidoskop obrazů z jeho dětství, jinošství a studentských let před první světovou válkou, který vypovídá o snaze jedince prosadit si vlastní cestu.
Woolfovou fascinuje plynutí času, jeho odraz na věcech, které nás obklopují, i nesoulad mezi tím, jak čas prožívá jedinec a jak společnost, která jedince nemilosrdně a ve "veřejném" zájmu semele v kole dějin. S přispěním tehdy nové výrazové metody "proudu vědomí" zaujme autorka nejen pohledem do univerzitního prostředí, ve kterém mladí intelektuálové čelí dobovým modlám a stereotypům, ale i na svou dobu otevřeným líčením vztahů mezi mužem a ženou.
První velké dílo Woolfové vyniká rovněž líčením řádu přírody, jejíž rytmus plyne v souladu s osobitou melodií ukrytou hluboko v každém z nás. V mnohém symbolizuje životní cestu autorky. Ničena pokrytectvím se vzdala pohodlného postavení a soustředila kolem sebe družinu intelektuálů, kteří ovlivnili evropskou literaturu a estetiku. V odmítání služebného postavení ženy ji podporoval manžel Leonard. Stál jí nablízku i v dobách duševní choroby, která autorku dovedla k sebevraždě.
Virginia Woolfová: Jákobův žebřík, Odeon, přeložila Kateřina Hilská, 176 stran