Článek
"Ve snu se dá beze všeho čekat na někoho, kdo už vůbec není. Tady mrtví znovu mládnou a ožívají," říká autorka, která v půvabné knize oživila manžela, lékaře Theodora Balka, kolegu E. E. Kische i starého Araba, který jí pomohl za 2. světové války, když byla propuštěna z věznice Sidi-el-Ayachi, najít cestu zpět do Casablanky.
"Setkání s nimi není nic zarážejícího, nejčastěji uspokojí, někdy to bývá kouzelně krásné, jen zřídka nás to mate, nebo dokonce probouzí úzkost." A opravdu, je báječné ocitnout se v hale hotelu Alcron, kde mladá spolupracovnice redakce časopisu Arbiter Illustrierte Zeitung, který k nám "emigroval" z nacistického Německa, čekala na lidi z delegace lorda Runcimana, jenž jednal mj. s Konrádem Henleinem. A šéf časopisu F. C. Weiskopf mu chtěl poskytnout doklady o činnosti henleinovců proti ČSR.
Kouzelný je svatební obřad v Mexiku, kdy na cestu životem pomohli mladé novinářce a lékaři ze španělské občanské války svědkové: obchodník Ernesto Katz a novinář André Simone, občanským jménem Otto Katz. Jako by to byl jen skok z haly Masarykova nádraží, kde se Reinerová v březnu 1939 loučila s maminkou a sestrou, vrátí se přece za měsíc, jede jen na reportáž do Rumunska. Přišel ale 15. březen 1939, ona se vydala na cestu kolem světa a maminka se sestrou později do likvidačních koncentračních táborů. Už se nesetkaly.
Mají mnoho společného čekárna v onkologické ordinaci i chvíle, kdy v roce 2005 autorka čekala, kdo všechno se vrátí domů z cesty po Londýně, když tam vybouchly bomby teroristů. Pohybujeme se mezi zrozením, láskou a smrtí. Lenka Reinerová o tom dokáže krásně vyprávět.
Lenka Reinerová: Čekárny mého života Labyrint, 94 stran