Článek
Tipy Petera Nagye
Čtu: Na dovolené jsem s sebou měl fantastickou knihu Roalda Dahla Můj strýček Oswald. Zbožňuji toho autora, je to recesista, píše s nadsázkou. Dalo by se to přirovnat k laskavému humoru pana Svěráka. Jinak mám rád Párala, Steinbecka a další.
Poslouchám: Před dvěma lety jsem byl v Chicagu na tradičním Rockfestu. Přivezl jsem si odtamtud desku Johnyho Langa, což je mladý chlapec, který má hlas jako Joe Cocker. Doporučuji.
Viděl jsem: Protože cestuju, vidím toho strašně moc. Pokud jde o filmy, zaujala mě Frida, zvláště to kapitalistické vidění komunismu. Říkám tomu naivní levičáctví, dnes po něm například strašně touží Italové. Musel jsem se smát nadšení lidí, kteří socialismus nezažili v té absolutně zvrhlé realitě jako my tady. Navíc si myslím, že se Salma Hayeková v tom filmu definitivně vymanila z ošemetné pozice sexbomby.
Robert Kagan: Labyrint síly a ráj slabosti
Co plyne ze skutečnosti, že se USA staly po vítězství ve studené válce jedinou světovou supervelmocí? Proč měly Spojené státy větší obavu ze Saddáma Husajna než Evropa? Proč se projevuje tak razantní rozdíl mezi analýzami i návrhy řešení evropských a amerických politiků? Na tyto a další otázky se pokouší odpovědět Robert Kagan, v polovině osmdesátých let pracovník ministerstva zahraničí USA, nyní ředitel projektu zabývajícího se vedoucím postavením Spojených států amerických ve světě.
Celý komplex problémů dnešní politiky chápe v souvislostech od podílu vojáků USA na skončení první i druhé světové války v Evropě po svébytnost de Gaulla i dalších politiků beroucích americká rozhodnutí s rezervou.
Nakladatelství Lidové noviny, překlad Antonín Hradilek, 140 stran, 159 Kč.