Hlavní obsah
Robert Smith z The Cure v Ostravě. Foto: Tomáš S. Polívka

The Cure na Colours of Ostrava představili osmdesátky

Jestliže v pátek bylo v areálu Dolních Vítkovic na festivalu Colours of Ostrava o trochu méně diváků než po dva dny předtím, v sobotu večer se jimi místo opět zaplnilo. Vrcholem čtyřdenní akce byl koncert britské skupiny The Cure. Pro její znalce a příznivce to byl zážitek. Pro mladší ročníky možná trochu nuda.

Robert Smith z The Cure v Ostravě. Foto: Tomáš S. Polívka
The Cure na Colours of Ostrava představili osmdesátky

The Cure vydali své nejslavnější desky v osmdesátých letech. Vytvářeli tehdy na scéně výraznou linii gotického rocku míseného s novou vlnou a jejich věhlas byl tak obrovský, že se už v té době ujalo označení „kultovní kapela“. Ovlivnili a inspirovali řadu svých následovníků, a jelikož v osmdesátých letech vytvářeli na scéně ráz, v jejich hudební současnosti z něho dodnes to klíčové zůstalo.

Jejich hudba je plná stínů, bolesti, temné romantiky i volání. Vytváří to v ní atmosféru, která stojí nad písničkami jako jednotlivostmi. Celý koncert proto takříkajíc držel pohromadě bez ohledu na to, ze které doby ta která skladba pocházela. Byl to velmi koncepční blok.

The Cure nabídli dlouhý koncert.

Foto: Tomáš S. Polívka

The Cure ve svých skladbách rozehrávali poměrně dlouhé instrumentální plochy, které tvořily nutné mosty k písničkám. Ty zpěvák Robert Smith interpretoval naříkavým a velmi naléhavým hlasem, jenž sice intonačně tu a tam vybočil z linie, uhájil však roli spolutvůrce nálady celého koncertu. V kapele s ním souzněli šikovní muzikanti, kteří znají podobu stylu i kultu kapely a hluboce je respektovali.

Pro někoho to mohlo být rozvláčné a opakující se, pro někoho málo nápadité, neboť The Cure svůj sound až otrocky uctívají. S ohledem na dobu jejich rozpuku a tehdejší slávu bylo nicméně všechno v pořádku. Byl to prostý výlet do minulosti.

Skupina zahrála i s přídavkem sedmadvacet písniček. Byly mezi nimi mimo jiné In Between Days, Lovesong, Hight, Friday I'm In Love, Boys Don't Cry, Lullaby, tedy ty, které onen kult kapely vytvářely. Poprvé na turné skupina odehrála písničku A Strange Day z alba Pornography z roku 1982. Držela si svůj tradiční zvuk, více než na vizuální stránku sázela na zvukovou a Robert Smith v podstatě během večera s diváky nehovořil. Srdce znalce plesalo radostí.

Rosalía vystoupila v noci.

Foto: Tomáš S. Polívka

Colours of Ostrava tak dospěly ke svému letošnímu konci. V noci na neděli fanoušky ještě potěšil vynikající a emotivní set zpěvačky říkající si Rosalía. Pětadvacetiletá Španělka dává ve své tvorbě flamenku popovou příchuť a tímto dotekem je poponesla až na velké stadiony a festivalová pódia. Je přitom živelná a důvěryhodná. Její set byl zážitek, její příjezd na Colours of Ostrava pozitivním zjevením.

Třetí hvězdou posledního festivalového dne byla francouzská zpěvačka Zaz. Je miláčkem ostravského publika, stejně tak českého, neboť se k nám pravidelně vrací. Nabídla průřez svou dosavadní tvorbou, zazněly její důležité písně, a i ona prokázala, že doba přeje stylovému míchání.

Zaz je miláčkem ostarvského publika.

Foto: Tomáš S. Polívka

Vychází ze šansonu, ale velmi dobře zvládá napojení na pop, blues či soul. Má nádherný „rozbitý“ hlas, jenž přijal přitažlivost i díky francouzštině, kterou v textech používá. Připočteme-li bezmála rodinnou náklonnost, kterou dávala během svého setu divákům na festivalu najevo, bylo to setkání milované a respektované umělkyně s jejími drahými.

Dobrý koncert nabídli i Gang of Youths. Indierocková kapela ze Sydney je ověnčena několika národními cenami, jimiž jistě ti, kteří jí je dali, ocenili zejména její smysl pro nenásilnou formu, s jakou se její skladby derou do vědomí. Set to byl navenek docela poklidný, přitom vnitřně drásavý a nervní, vpravdě rockový.

Gang of Youths na Colours of Ostrava.

Foto: Tomáš S. Polívka

Na Colours přišlo letos odhadem více než padesát tisíc lidí. Vybírali si z nabídky programu na více než dvaceti pódiích, přičemž měli možnost si vedle hudby vyslechnout přednášky na fóru Meltingpot, na který přijela řada výrazných kulturních a společenských osobností z celého světa, zúčastnit se workshopů či zhlédnout filmy. Bylo toho hodně, co jim festival nabídl. Tak hodně, že jen málokdo stihl být u všeho, u čeho být chtěl.

Colours of Ostrava ale tuhle filozofii razí, ač se může leckomu zdát megalomanská. A protože dobře vychází, je třeba ji kvitovat s povděkem. Jeden opravdu velký festival téhle zemi sluší.

Colours of Ostrava
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava, 17.-20. července

Hodnocení: 90 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků