The Cure: deprese, sebevražedné sklony, LSD i radost

Za více než čtyřicet let existence se v sestavě The Cure vystřídalo třináct členů. Robert Smith, rodák z přímořského anglického města Blackpool, je její součástí po celou dobu.

Se svýma výrazně namalovanýma očima, rudou rtěnkou pomalovanými rty a černě nabarvenými vlasy se stal symbolem kapely. Jeho image je tak ikonická, že dokonce inspirovala filmaře Tima Burtona ke vzhledu hlavní postavy ve snímku Střihoruký Edward (1990).

Začátky kapely sahají do roku 1973, kdy ve městě Crawley v západním Sussexu založil tehdy čtrnáctiletý Robert Smith (piano) společně s Laurencem „Lolem“ Tolhurstem (bicí) a Michaelem „Micem“ Dempseyem (baskytara) hudební skupinu. Pojmenovali ji The Obelisk a její tvorba byla ovlivněna nově se formujícím punk rockem.

O čtyři roky později se přejmenovali na Easy Cure a vzali mezi sebe Petera O’Toola, který se chopil mikrofonu. Ve stejném roce se zúčastnili talentové soutěže Wanna Be a Rock Star?, ve které zvítězili. Obdrželi tisíc liber a dostali možnost nahrát album u německé společnosti Ariola Hansa.

Ta nicméně odmítla podpořit směr, jakým se kapela vyvíjela, a Easy Cure tedy nikdy žádný materiál u zmíněné společnosti nevydali. Peter O’Tool kapelu opustil a jeho pozici za mikrofonem převzal Robert Smith.

Ten následně přesvědčil ostatní členy na zkrácení jména na The Cure. Podle jeho názoru znělo Easy Cure příliš volnomyšlenkářsky. Zároveň pokládal za důležité, aby jméno neslo před sebou člen The.

V roce 1978 vydali The Cure první singl Killing an Arab. Ten se stal předmětem kritiky, rádia ho odmítla hrát a The Cure byli obviňováni z rasismu. Motivem pro napsání této skladby však bylo literární dílo Cizinec od francouzského spisovatele Alberta Camuse.

V něm hlavní protagonista zabije Araba a celá situace má existenciální kontext, který chtěli The Cure prostřednictvím skladby vyjádřit.

Debutové album Three Imaginary Boys vyšlo na jaře roku 1979 a svým charakterem zařadilo kapelu do tzv. post-punkového hnutí. Nahrávací společnost Fiction tehdy převzala hlavní kontrolu nad realizací materiálu ve studiu a Smith z toho byl rozhořčen. S albem na to konto nebyl příliš spokojený. Nicméně to obdrželo velice kladná hodnocení od všech britských hudebních časopisů a The Cure ještě ten rok vyrazili na první velké turné.

Během osmdesátých let se hudební styl kapely posunul ponurým nádechem od post-punku ke gothic rocku. Tehdy formace vydala album Pornography (1982) a Smith přišel se svým slavným gothickým vzhledem.

Album sice už nebylo kritiky hodnoceno příliš kladně, nicméně ve Velké Británii si ho fanoušci oblíbili. V každém případě se do jeho charakteru promítly deprese členů kapely, jejich sebevražedné sklony a záliba v užívání LSD.

Baskytarista Simon Gallup v rozhovoru pro deník Guardian popsal, o jak náročné období se tehdy jednalo. „Pohltil nás tehdy nihilismus. Zpívali jsme o tom, že na ničem nezáleží, pokud všichni zemřeme. My si to tehdy doopravdy mysleli,“ vysvětlil.

Členové skupiny prožívali těžká období a začali se mezi sebou hádat. Gallup v reakci na nastalou situaci kapelu opustil, Smith se přidal k londýnské kapele Siouxsie & Banshees a začalo se mluvit o tom, že se The Cure rozpadli.

V průběhu následujících let se o tom mluvilo několikrát. A přestože Smith někdy vyhrožoval, že následující album bude poslední, nikdy se tak nestalo.

Tehdy přišla doba, ve které se hudební styl The Cure začal více měnit. Manažer skupiny Chris Parry přesvědčil členy kapely, aby se zamysleli nad novou podobou The Cure. Výsledkem pak byly skladby s více popovým nádechem, například singl The Love Cats. Ten se stal první písní skupiny, která se probojovala v britských žebříčcích hudebních hitů do první desítky. Rostoucí popularita The Cure se zalíbila i Smithovi. V návaznosti na ni opustil Siouxsie & Banshees a začal znovu investovat energii do skládání hudby pro The Cure.

Jedním z výsledků Smithovy tvorby bylo páté studiové album The Top (1984) plné psychedelického rocku. To se stalo prvním studiovým počinem The Cure, kteří se probojovali do amerického hudebního žebříčku Billboard 2000. Ve stejném roce se zároveň Gallup usmířil se Smithem a vrátil se zpět na pozici baskytaristy.

V průběhu osmdesátých let zažívala kapela plodné období a vydala mnoho alb. Jedním z nich bylo Disintegration (1989), během jehož nahrávání byl z důvodu problémů s alkoholem vyhozen Lol Tolhurst, jeden ze zakládajících členů. Navzdory pochybám nahrávací společnosti bylo Disintegration velice úspěšné a v průběhu let se pak stalo nejprodávanější deskou The Cure.

Dalším významným milníkem byl pro The Cure rok 1992, kdy vydali deváté studiové album Wish, z něhož pochází jeden z největších popových hitů kapely Friday I’m In Love.

The Cure se i díky tomu dostali na vrchol své popularity a na počátku devadesátých let začali být označováni jako jedna z nejvlivnějších alternativních rockových skupin. Smith pro britský deník The Guardian promluvil o tomto období blíže. „Byl jsem trochu znepokojený tím, co se děje. Nerozuměl jsem tomu, jak můžeme být tak úspěšní a zároveň stále upřímní. Byli jsme, ale já to v té době nebyl schopný vnímat,“ vysvětlil.

Minulý rok oslavili The Cure čtyřicet let od konání svého prvního koncertu. Při této příležitosti vystoupili v londýnském Hyde Parku, kde si je pod širou oblohu přišlo poslechnout kolem pětašedesáti tisíc diváků. Zvěčnit tento vzpomínkový koncert se rozhodl britský režisér Tim Pope a natočil ho v působivém 4K formátu. V tuto chvíli je už záznam červencového večera převeden do filmové podoby a v kinech bude brzy k vidění pod názvem The Cure – Anniversary 1978 – 2018.

Označení „jedna z nejvlivnějších alternativních rockových skupin“ vydrželo The Cure od devadesátých let až do současnosti. Momentálně má na svém kontě přes čtyřicet vydaných singlů, více než patnáct set odehraných koncertů, několik koncertních filmů, soundtracků, třináct studiových desek a v tuto chvíli pracují na vydání čtrnácté. Měla by vyjít na konci roku 2019, více než po deseti letech od posledního alba 4:13 Dream.

Smith promluvil o charakteru připravované desky v rozhovoru pro britský hudební magazín NME.

„Texty, které jsem psal k tomuto albu, jsou pro mě hluboce pravdivé. Jsou velice upřímné. To je asi důvod, proč to album bude neútěšné a melancholické. Cítím, že bych rád vyjádřil temnější stránku toho, co jsem v posledních letech prožíval. Některá z našich alb, například Pornography nebo Disintegration, jsou také nelítostná. Toto bude více jako Pornography, protože nebude obsahovat písně, které by atmosféru nějak zlehčovaly,“ vysvětlil.

Může se vám hodit na Zboží.cz: