Článek
Proč jste přišli s formou koncepčního alba, která byla populární v době art rocku v 70. letech?
Cais: Chtěli jsme natočit koncepční desku, protože jsme takovou nikdy neudělali a rádi zkoušíme nové věci. S konceptem jsme laškovali už dříve, už na Futuretru, ale nebylo to tak dotažené, tam byl spíš patrný ve vizuální podobě, nyní se však pokoušíme převyprávět příběh. I na koncertech budeme písně přehrávat ve stejném pořadí jako na desce.
Mardoša: V létě jsme měli hotové hudební skici, ale narozdíl od dřívějška nám chyběly texty. Tak jsme si řekli, že bychom mohli desku pojmout formou příběhu.
Proč má deska vyprávět příběh?
Cais: Protože jsme příběh měli vymyšlený.
Mardoša: Zdálo se nám, že by nás to mohlo bavit. A taky nás to bavilo.
Cais: Chtěli jsme si to vyzkoušet, jestli to vůbec dokážem, byla to náročná zdlouhavá a vysilující práce.
Nebylo by ale pro příběh lepší přijít s jinou formou, třeba s CD ROMem?
Cais: Bylo by nejlepší natočit film. Jenže my jsme muzikanti...
Mardoša: Deska ale bude jen střípek. Napsali jsme knihu Nanobook, ve které je příběh dále rozvinutý. Ta vyjde v říjnu.
Cais: Teď se soustředíme na vizuální podobu koncertního programu, na animace ve 2D a v 3D pro říjnové turné, pro něž navrhuji i speciální scénu. Pak bychom se chtěli věnovat DVD. A ještě bychom rádi udělali nějakou počítačovou hru na základě toho, co čem zpíváme.
Co vás zaujalo na nanotechnologiích?
Mardoša: Je to nastupující vědní obor ve fyzice a v biologii a my žijeme v XXI. století. Příběh se však neodvíjel striktně od vědy, plno odborníků by se nad ním pousmálo.
Cais: Od reality jsme však tolik neodběhli, spíš jsme ji jen rozvíjeli. Vymysleli jsme si třeba nanogamii. Jde o vědní obor, co léčí lidí a zabíjí škodlivé buňky pomocí hry, co hraje lékař. Ten má ale k dispozici jen jeden život pacienta. To je základní dějová linka alba, která nám přišla fascinující.
Mardoša: Hry jsou velký fenomén a mne bavilo na tom, že se hra změní v realitu.
Koncepční alba občas trpěla nevyrovnaností materiálu, protože některé písně vznikaly z nutnosti dodržet koncept. Jak jste se toho vyvarovali?
Mardoša: My jsme s tím až takový problém neměli, vymysleli jsme si osnovu o dvanácti bodech, kterým odpovídá 12 písní.
Cais: Ke každému bodu jsme si přehrávali témata a to nejvhodnější jsme pak rozvíjeli. Museli jsme vyplnit jen jednu mezeru - písničku Nemocná, protože příběh byl prvotní.
Mardoša: Koncept dává určitá omezení, ale nás bavilo se s nimi vypořádat.
V rádiu se však nepřehrávají celá alba, ale jen jednotlivé písničky. Nakolik písně snesou vytržení z konceptu?
Cais: Chtěli jsme, aby každá písnička fungovala i samostatně. Jak se to podařilo se však teprve ukáže.
Mardoša: A jestli někomu bude chybět kontext, třeba se obrátí k desce.
Příběh přibližují spojovací texty. Nejsou až příliš návodné?
Cais: Asi ano, ale my jsme chtěli, aby posluchačům pomáhali v orientaci. Posouvají děj dopředu tam, kde na to písnička nestačí. Vypráví je malý elektronický pejsek Hal 9000, který je zároveň takovým průvodcem Nanoalbem.