Hlavní obsah

Osmé studiové album americké rockové skupiny Korn nemá název. Zpěvák Jonathan Davis o něm říká: "Nechtěli jsme dát té desce žádnou etiketu. Je na ní muzika bez hranic, tak proč bychom neměli naši fanouškům dovolit, aby si desku nazvali, jak sami chtějí."

Svobodné album skupiny Korn

Formace z Bakersfieldu v Kalifornii se proslavila především svým bezejmenným debutem z roku 1994. Vynesl jí statut průkopnice nu-metalu a slávu takovou, že by později mohla nahrávat jen variace na ten počin.

Ona se ale vždy snažila svůj zvuk posunout. Pomáhala si ukázkovou prací s dynamikou, tvrdostí na hraně bolesti i výlety do melodických končin.

Novinka, kterou produkoval Atticus Ross, se svou volností nejvíce podobá počinu Untouchables z roku 2002. Mnohem více ale potlačila tvrdost. Nestojí v prvním plánu: uvolňuje prostor atmosféře.

Zní až goticky

Možná to je láska zpěváka Davise k hororům, která způsobila, že kolekce přináší místy až goticky znějící kompozice. Je vzdušná, tajuplná a pro Korn velmi experimentální. Přináší přehledné melodie postavené na dravosti, kterou má kapela "osahanou" ze starých časů.

Ač Korn nebyli nikdy političtí, z nových textů je patrná nespokojenost se současným stavem světa. Nelíbí se jim ani George Bush, ani Al Gore. V singlové skladbě Evolution dokonce tvrdí, že lidské plémě zůstalo ve stavu opic a k žádné evoluci nedošlo.

Korn: Korn

EMI, 48:47

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků