Článek
Loni jste se s kolegou Andym Barlowem dali po dlouhé pauze opět dohromady. Proč jste měli v roce 2004 potřebu skončit?
Bylo za tím víc důvodů. Náš vztah začal během let churavět. Nahrávací společnost nás tlačila k hudbě, kterou jsme nechtěli dělat. A mě to táhlo na sólovou dráhu. Myslím, že když jsme pracovali na Between Darkness and Wonder, poslední naší desce před rozpadem, snažila jsem se nás i já dovést někam, kde to Lamb nesedělo. Byl to jen můj směr. Proto se tehdy zdálo jako dobrý nápad rozejít se a pracovat nezávisle na vlastních projektech.
Změnila pauza způsob vaší spolupráce?
Absolutně. Jen díky tomu jsme se později mohli vrátit s lepší představou o tom, co nás od začátku definovalo. Vždy to bylo syrové propojení mých písní, hlasu a společné hudební produkce. Vyjasnilo se, co jsme zač. Také jsem díky tomu našla vlastní cestu a zbavila jsem se určité frustrace.
Na webových stránkách kapely je možné nalézt vaše vysvětlení textů písní z loňské desky nazvané 5. Chcete se vyhnout mylným interpretacím?
Je hezké vědět, co za tím vším je, ne? Vzešlo to i z reakcí fanoušků. Třeba na Facebooku se mě lidé často ptali, jak jsem co myslela. Zajímal je příběh písní. Dělala jsem to už i u svých tří sólových alb.
Znamená návrat Lamb i konec vaší sólové kariéry?
Písničky pro sebe stále píšu. Doufám, že z nich vzejde další album nebo alespoň EP. Teď také intenzivně pracuji na dalším dílu knihy pro děti. A jsem svobodná matka, takže mám docela napilno. Většinu mé práce ale představují Lamb. Hodně koncertujeme.
O čem je příběh dětské knížky, kterou chystáte?
O stvoření jménem Phlunk. Je to malý mimozemšťan, žije na měsíci ve tvaru lžíce a poslouchá všechno, co děti říkají.
Kapela vznikla v roce 1996 v Manchesteru. V té době tam působilo mnoho slavných hudebníků. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Už je to trochu mlhavé. Byli jsme mladí a naivní. Nadšení z toho, jak rychle se nám podařilo podepsat smlouvu u velké firmy. Měli jsme složené jen asi čtyři písničky, když nám dali smlouvu na nahrávání. Manchester měl v té době prosperující hudební scénu. Probírali jsme se všemi, co se děje i kam to všechno směřuje.
Má se elektronická hudba kam vyvíjet?
Nevím, jestli je to hudba budoucnosti, ale rozhodně jí patří současnost. Myslím, že se jí teď daří. Ostatně to byl i jeden z důvodů, proč jsme to dali zase dohromady. Když jsme před sedmi lety končili, byla elektronika trochu unavená. Vzrušující věci se děly na akustické scéně, bylo tu hnutí new folk a podobné věci. Vloni ale přišlo oživení a inspirující hudba třeba od Jamese Blakea a podobných.
Co je pro vás největší odměnou za vaši práci?
Reakce našich fanoušků. Když koncertujete, cítíte tu úžasnou touhu a vidíte, že se vaše hudba stala součástí cizích životů. Po pravdě řečeno to je neuvěřitelné. Cítíte pokoru.
