Hlavní obsah

Skladatel a předseda SAI Jiří Vondráček: Písnička je soukromý majetek

Právo, Jaroslav Špulák

Poslanecká sněmovna by měla v úterý hlasovat o přijetí novely autorského zákona. Jejím předkladatelem je senátor Ivo Valenta. Podle něj by některé provozovny a další zařízení neměly mít povinnost platit za užití hudby a audiovizuálních děl vlastníkům autorských práv.

Foto: archiv J. Vondráčka

Jiří Vondráček vysvětluje, že i nahrávka písně je soukromý majetek.

Článek

Těmi jsou autoři hudby, textaři, interpreti, muzikanti, herci, scenáristé nebo režiséři, stejně tak vydavatelé, kteří do výroby díla vložili vlastní peníze.

Organizace, jež hájí zájmy výkonných umělců (SAI, Herecká asociace, Unie profesionálních hudebníků), a kolektivní správci, kteří zastupují vlastníky autorských práv (Intergram, OSA, Dilia, IFPI), se postavili proti přijetí navrhované novely. Tvrdí, že je v rozporu se základními právy vlastníků autorských práv, s právem Evropské unie, judikaturou Soudního dvora EU a ohrožuje ochranu duševního vlastnictví. Momentálně SAI a Herecká asociace organizují petici proti novelizaci zákona.

Na otázky Právu odpověděl Jiří Vondráček, předseda Svazu autorů a interpretů (SAI).

Jaká je přesná definice duševního vlastnictví?

Nevím, jestli existuje oficiální definice, ale duševní vlastnictví je dílo nehmotné povahy, které vytvořil autor, interpret, herec, režisér, spisovatel a ten, kdo mu vtiskl jeho uměleckou podobu. Ta pak letí světem prostřednictvím osobního sdělení na koncertech, divadelních představeních, jako nahrávka, prostřednictvím televize, rádia nebo internetu. Jsou to tedy písnička, videoklip, symfonie, herecká role, film či kniha.

Ten, kdo dílo vytvořil, je jeho vlastníkem a majitelem. Pak přichází sto dalších profesí, které spolupracují na tom, aby dílo žilo a přinášelo jak umělecký zážitek pro posluchače a diváka, tak finanční odměnu pro tvůrce.

Co chce návrh novelizace autorského zákona ve srovnání se současným stavem změnit?

Návrh z pera podnikatele a senátora pana Valenty, schválený Senátem, navrhuje, aby ti, kdo užívají audiovizuální dílo, za ně nemuseli platit odměny tvůrcům, když jejich užití v jejich provozovnách nemá přímý vliv na jejich hospodářský výsledek. To by znamenalo, že když prodávám cokoli – nábytek, rohlíky nebo provozuji automaty, nebudu muset platit za užití hudby v provozovně, protože do ní lidé přišli nakupovat nebo hazardovat se svou výplatou, a ne poslouchat muziku.

Ale písnička a její nahrávka je soukromý majetek, a tak je potřeba se s jeho majiteli dohodnout, za jakých podmínek je možné ji užívat na veřejnosti.

Kdo je tím, se kterým se musí podnikatel dohodnout?

Je to kolektivní správce, tedy obchodní zástupce majitelů práv. Sami umělci si založili své ochranky jako svého obchodního zástupce. Ten má dvě zásadní obchodní funkce. Sjednává cenu za užití díla, monitoruje jeho užití a následně vybírá odměny pro zastupované umělce na základě smluv s uživateli.

Jeho druhá a nezastupitelná funkce je poskytování licence pro uživatele. To znamená, že nejdřív musí uzavřít smlouvy se všemi majiteli práv. Jsou to miliony smluv s umělci z celého světa. A pak může poskytnout licenci na užití celosvětového repertoáru všem uživatelům, kteří o to mají zájem. Tedy i těm, kteří chtějí mít možnost pouštět svým zákazníkům hudbu, mluvené slovo nebo audiovizuální programy.

Foto: Jaroslav Špulák, Právo

Jiří Vondráček.

Proč je podle vás chystaná novelizace špatná?

Nectí soukromé vlastnictví, naopak je hrubě poškozuje a chce to dokonce uzákonit. Nectí ani evropské zákony, nectí mezinárodní dohody a smlouvy. A navrhuje postup, který by vnesl naprostý chaos do celého systému, jenž je platný ve všech vyspělých zemích. Tím by odstartoval sérii soudních pří v rámci republiky i v evropském rozsahu.

Proč by se mělo za použití hudby na hotelových pokojích, v čekárnách nebo nemocnicích platit znovu, když už se platí koncesionářské poplatky za rádio a televizi?

Koncesionářský poplatek je státem stanovená odměna pro Český rozhlas a Českou televizi. Její výběr přináší těmto institucím prostředky na tvorbu pořadů.

Umělecké dílo a duševní vlastnictví ale nemá nic společného s koncesionářským poplatkem. Jestli chcete v podniku pouštět muziku, můžete to dělat prostřednictvím vlastní aparatury, živě nebo prostřednictvím rádia či televize. Je však na vás, jestli chcete zákazníkům hudbu nabídnout, nebo ne. A je jedno, jakým technologickým způsobem to uděláte. Rádio je v tomto případě jen kabelem či zprostředkovatelem, který soukromé dílo do prodejny přináší. A pak má následovat smlouva o veřejném užití s kolektivním správcem, který zastupuje všechny majitele práv.

Jsou podle vás nějaké pasáže v návrhu senátora Valenty přínosné?

Ano, jsou. Vyprovokovaly bouřlivou diskusi na téma duševního vlastnictví. A prokázalo se, že mnozí senátoři i poslanci se nechávají unést argumenty uživatelů, ale nevyslechli si argumenty majitelů práv. Ale ne všichni.

Doufáme, že ta diskuze osvětlí autorské právo a samotnou pozici celého hudebního průmyslu. Ten má svá pravidla a vnitřní strukturu stejně, jako kterékoli jiné odvětví průmyslu nebo tvůrčí práce s hmotným vlastnictvím.

Jaké jsou odměny pro naše muzikanty, které dostávají za užití své tvorby na veřejnosti, ve srovnání s jinými zeměmi?

Máme studie a jsou vytvořeny grafy, které srovnávají odměny v Evropě na základě kupní ceny obyvatelstva a HDP. Existuje jen několik zemí, například Albánie, Slovensko nebo Rumunsko, v nichž jsou odměny za užití díla nižší než u nás. V Německu, Belgii, Anglii, Nizozemsku a dalších zemích jsou odměny čtyřikrát až šestkrát vyšší. V Chorvatsku je to dokonce ještě víc. Proto je nutné, abychom se bavili na úrovni relevantních srovnání a ctili evropská pravidla a soukromé vlastnictví.

Kolik podpisů má aktuálně vaše petice proti přijetí novely autorského zákona?

Petice je mladá, ale každou hodinou podpisy přibývají. Během tří dnů získala dvanáct set podpisů významných muzikantů, hudebních skladatelů, herců, textařů, scenáristů, režisérů a dalších tvůrců.

Je důležité si uvědomit, že bez kultury a její podpory bychom byli jen roboty, kteří chrlí spoustu technických dokonalostí. To nejcennější, co přežívá lidské generace, je ale jejich kultura. Ať už je současná a užitková, nebo výsostně nadčasová.

Musíme ji chránit a podporovat. A doufám, že ji i naši poslanci budou podporovat ze své pozice státotvůrců. Kulturnost národa je i jejich vizitka. Ukazuje, jaké připravili kultuře a vzdělání podmínky.

Reklama

Výběr článků

Načítám