Článek
Když jste se poprvé v Amsterdamu potkali, co se vám na Catarině líbilo?
Cata zkoušela ve vedlejším studiu s jinou kapelou a já si jenom neustále hledal záminky, proč tam být, abych ji mohl sledovat, jak hraje. Obklopovala ji úžasná kreativní aura. Líbí se mi způsob, jakým se pohybuje, zpívá a obléká. Později jsem se seznámil s jejím uměním a krásnými texty.
Vždy jsem měl nějakou zásobu nápadů, které se mi nehodily pro kapely, se kterými jsem zrovna pracoval. Rozhodli jsme se to dát dohromady. Rozhodně to jiskřilo. Byl to velmi snadný a přirozený proces. Když napsala kus textu, už jsem v duchu slyšel melodii. Bylo to potřeba jenom trochu dokreslit.
Co máte společného?
Texty a obrázky, které mi ukazovala, mě velmi inspirovaly. Máme různé povahy. Já jsem hodně racionální, ona je emotivní. Ale v tvorbě dokážeme najít společně cestu. Možná právě proto, jak se lišíme. Pro oba je jednou z hlavních inspirací cestování a potkávání nových lidí z různých prostředí. Cata žila v různých částech světa. Chtěli jsme spolu jezdit po světě v karavanu, hrát koncerty a spolupracovat s každým, koho potkáme. Jako partička hipíků.
Co vám společná práce přináší?
Radost, bolest, pot, hučení v uších, úsměvy, slzy, velké množství skvělých zážitků. Také debutové album a tak dlouhé turné, že se nám začne stýskat po našich maminkách.
Album se jmenuje Riots in the Jungle. Zavedlo vás vaše nahrávací dobrodružství i do opravdové džungle?
Napadlo mě to, když jsem se s přáteli bouřil a bavil kdesi v džungli s kamarády ze Srí Lanky. Ale myslím, že žádnou část alba jsme nenahrávali na místě, které by džunglí nazval David Attenborough.
Co je tím tedy myšleno?
Vzbouření se obvykle odehrávají ve městech, ale nám se líbí představa světa jako jedné velké divočiny. Beton nebo stromy, svět je jedna velká džungle. Úřednická džungle, města jsou jako safari. To jsou témata, se kterými si na albu hrajeme.