Článek
Sedmnáct prací, které visí v ne příliš rozlehlém interiéru galerie, působí na pozorovatele velmi intenzivním dojmem. Všechna ta rudá slunce, všechny mlžné opary a všechna potemnělá zákoutí se symbolicky spojují na jednom velkém plátně. Jako by se právě na něm akcentovalo všechno, čím kdy malíř působil na naše rozjitřené city.
Pokud bychom měli vybrat jedno signifikantní plátno, může velmi dobře fungovat coby ukázka Schikanederova originálního rukopisu olej Pražské nokturno. Zasněžená polozapomenutá ulička, v jejímž zlatavém šerosvitu se ztrácí postava shrbené ženy s holí. Zima, vykořeněnost a osamělost, to jsou pocity, které v nás dílo vyvolá. I když jde o městskou tematiku, celková kompozice evokuje bezútěšnou krajinu s osamělým poutníkem.
Jakub Schikaneder byl mistrem navození sugestivní atmosféry (Útes na západu slunce, 1922–1924).
Absence lidského faktoru se však naplno projeví až u ryze přírodních témat. Olej Útes na západu slunce připomíná výtvarný rukopis britského malíře Turnera. Zapadající rudooranžové slunce krvácí po celé obloze, jeho odlesky se zrcadlí na temné mořské hladině i na masivních skalních útesech. Jako vizuální klenot a zároveň coby symbol smrti působí černý stín letícího ptáka těsně nad nekonečnou vodní masou.
Schikanederovo malířské nokturno, které uměl mistrně rozehrávat na svých plátnech, se stalo inspirací nejen pro další generace malířů, ale i fotografů. Odkazy na něj lze najít mimo jiné v Sudkových městských zátiších, Sitenského pražských impresích či v Chocholově hledačství stínů pouličních chodců.
Může se vám hodit na Firmy.cz: