Hlavní obsah

Román Už neusínej si hraje s tématem člověka, který ztratí paměť

Právo, František Cinger

Jak je asi člověku, který se probudí ze sna po patnácti letech a neví, kde bydlí a s kým, kde pracuje i jaký vůbec je? Tak se cítí Jiří Laterna, hrdina románu Richarda Štrégla Už neusínej.

Článek

Jen se mu na mysl stále vrací scéna časově vzdálená neméně, než je dnešní italská adresa kdysi milované Mariky, žijící navíc už s manželem a dvěma dětmi. S poslední vzpomínkou na pobyt v Alpách v roce 1991 se najednou čtyřicetiletý Jiří ocitne tamtéž, ovšem v roce 2006. Milovaná Marika nikde, pocit nejistoty všudypřítomný. A nezbytnost hledání identity.

Autor, zkušený novinář a pracovník PR agentury, si hraje s lákavým poznáváním života vlastně cizího člověka, i když sídlí v našem těle. A musel páchat zlo, když vyhnal Mariku! Však mu také Jiří říká Debil. Záchranou je setkání s Petrem, kamarádem ze studií, s kterým se přesně patnáct let neviděl. Prý odmítal jeho návštěvu v nemocnici...

V prozaické prvotině Davidova obruč (2005) využil Štrégl rovněž zkušenosti ze světa public relations. Svého hrdinu Davida Kasana poslal do Londýna, kde k němu přišla dívka-klient s požadavkem vybudovat kolem Země stroj času. Už tehdy dal Davidovi pocítit cynický chlad osudu, který se mu chystá vzít vše, co miluje. To se stalo až Jiřímu Laternovi. Čtenář s ním bez dechu kráčí dnešním i včerejším životem. Co se zatím událo? A jak vše dopadne?

Štréglovou kvalitou je vystižení charakterů zúčastněných postav, včetně Jiřího bývalé ženy Aleny, podílející se s profesorem Vrbovcem na podivných experimentech s přenosem vědomí lidí. Úsměv vyvolá ironie vůči dnešní technice i politikům. Neodvratná tragédie jako by se ocitla za dveřmi…

Je to čtivý román s přídechem sci-fi, který však nutí každého k zamyšlení nad odpovědností za svoje dnešní i zítřejší jednání.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám