Hlavní obsah

Ředitel Národního divadla Praha Ondřej Černý o transformaci pražské opery

Právo, Radmila Hrdinová

Den poté, co ministerstvo kultury oznámilo plánované sloučení Státní opery Praha (SOP) a Národního divadla (ND), pozval ředitel ND a pověřený ředitel SOP Ondřej Černý vybrané novináře k rozhovoru o problémech transformace. Z diskuse vyplynulo několik tezí, jež by mohly pomoci veřejnosti orientovat se v připravovaných krocích.

Foto: Milan Malíček, Právo

Ondřej Černý tvrdí, že plánovaná transformace směřuje k vytvoření lepších podmínek pro práci všech uměleckých souborů.

Článek

„Kolem transformace opery v Praze vznikla řada dezinformací provázených silnou nedůvěrou v jakékoli smysluplné kroky. Tato fobie je živena především v kolektivních tělesech, přitom, jak už bylo jasně řečeno, i po sloučení obou subjektů zůstanou dva sbory a dva orchestry, u nichž bude zachováno i jméno spojené tradicí s ND a SOP,“ říká ředitel Černý.

Sloučení vyžaduje navýšení dotace

Představu o možné existenci dvou konkurenceschopných operních domů Černý nesdílí. „Jsem přesvědčen o tom, že opravdové konkurence, alespoň v evropském měřítku, je schopný pouze jeden silný subjekt. Ohrožení Státní opery spočívá paradoxně právě v její samostatnosti, kdy hrozí, že se cyklicky budou otevírat témata spojení SOP s Hudebním divadlem Karlín či jiná bizarní řešení včetně úplného zrušení,“ soudí Černý. Představu, že SOP bude doplácet na Národní divadlo, pokládá za absurdní. „SOP je dlouhodobě podfinancovaná, takže by byla spíše na místě obava, aby neodčerpávala peníze Národnímu divadlu. Ale to lze řešit oddělením obou rozpočtů.“

Financování obou sloučených subjektů ale logicky vyžaduje navýšení dotace. „Transformaci by mělo provázet navýšení prostředků od ministerstva kultury, které by plynulo jak do mezd umělců, tak i tvorby SOP, kde nyní nejsou peníze ani na novou premiéru.“

Sloučením by mělo dojít k vyrovnání dosud rozdílné výše mezd, což by znamenalo navýšení v případě umělců SOP.

Jednou z klíčových otázek transformace je repertoárová i umělecká profilace jednotlivých budov, především obou oper.

Diváci nepocítí žádnou změnu

„Národní divadlo by tak mělo získat větší prostor pro pěstování české klasiky. Ovšem proměna repertoáru není otázka jedné, ale minimálně tří až čtyř sezón. V tuto chvíli diváci žádnou zásadní změnu nepocítí,“ říká Černý.

V čele operního souboru se společným sólistickým ansámblem bude stát jeden umělecký šéf. V tuto chvíli je to šéf brněnské opery, slovinský rodák Rok Rappl (1979), absolvent režie na brněnské JAMU pracující pod jménem Rocc.

Ten by měl být od 1. ledna 2012 uměleckým šéfem spojených souborů s tím, že stávající šéf Jiří Heřman bude uměleckým garantem sezóny 2011/12 a Rocc bude mít na starosti modelování dalších tří sezón.

Na námitku, že Rocc nemá za sebou dostatek šéfovských zkušeností, Černý oponuje: „Jsem přesvědčen, že má v sobě velký komunikační potenciál, flexibilitu a šéfovsko-umělecké uvažování.“ Divadlo ale netvoří jen umělci, nýbrž i obslužné provozy. I v této otázce panuje mnoho dohadů a spekulací.

Změny se nedotknou baletního souboru v Anenském areálu

„Národní divadlo potřebuje do budoucna nový koncept budov, který se týká jak divadelních budov, tak i zázemí. Co se týče pověstí o machinacích kolem plánovaného prodeje budov Apolináře (sklad dekorací), Flóry (výroba dekorací a kostýmů) a Anenského areálu, v tuto chvíli jde o jediné: vytvořit jednotné výrobní a skladové zázemí provozu ND a SOP. Je připravena projektová studie, která je na stole jako jeden ze zásadních kroků transformace. Ať už ale vznikne cokoliv nového, nedotkne se to vybudovaného zázemí baletního souboru v Anenském areálu,“ říká Černý.

A dodává: „Dovedu pochopit nedůvěru umělců i sklony srovnávat plánovanou transformaci se situací začlenění poválečné Velké opery 5. května do celku Národního divadla v roce 1948. Ale dnešní situace je taková – směřuje k vytvoření lepších podmínek pro práci všech souborů.“

Reklama

Související témata:

Související články

Kde Shakespeare můj? V Brně

Časy nejlepší kondice brněnské Husy na provázku, a ty byly v roce 1987 na tehdy třítýdenním zářijovém Divadle v pohybu III, připomnělo nedělní uvedení projektu...

Výběr článků

Načítám