RECENZE: Ypsilonské chytání kořenů Freda Astaira

Inscenace za pomoci českého detektiva Holmese (Petr Vršek) a jeho půvabného Watsona (Kamila Kikinčuková, která hraje i Adélu Astairovou) rozvíjí pátrání s mnoha odbočkami, v nichž hlavní roli hraje jednak hudba a film 30. let minulého století, jednak paměti Astairovy taneční partnerky Ginger Robertsové a jejího sedmého manžela (Oldřich Navrátil).

Pro roli Freda Astaira měl Jan Schmid šťastný nápad volbou charismatického tanečníka a dvojnásobného vítěze televizní soutěže Stardance Jana Ondera, který nejen skvěle tančí, ale vládne i přirozeným hereckým projevem, a dokonce i zpěvem, takže do ypsilonského ducha kolektivního hraní dobře zapadá.

Zásluhou Onderovy akční choreografie je inscenace patřičně roztančená, což je její hlavní kvalita, neboť jinak trochu rozpačitě i zdlouhavě klopýtá kolem tématu Astairovy rakousko-uherské minulosti. Ostatní postavy zůstaly jen načrtnuté, Ginger v podání skvělé Jany Synkové se uplatní zejména v sólové filipice proti mužskému pohlaví, Hugo Haas (Pavel Nový) jen statuje, a to navíc bůhvíproč v kostýmu jako z filmu Krakonoš a lyžníci. Problematickou devizou je i trojice brechtovských bohů. Na jedné straně vnáší na jeviště pár vtipných komentářů, na druhé se občas naprosto a bez logiky vytrácí a opět připomíná.

Zpěvem i temperamentním herectvím vynikne Kamila Kikinčuková, výborně zpívá i Jan Večeřa, v bizarních vstupech celým večerem příjemně a vtipně prolíná Roman Mrázik. Co se hudby týče ale budiž pamětníkovi dovoleno podotknout, že se swingem si v Ypsilonce nejlépe rozumí Miroslav Kořínek. Hudební adaptace tentokrát nápady moc nesršely a občas se hrálo i zpívalo poněkud falešně. I tak ale je Varieté Freda A. divácky vděčný kousek, který, už kvůli Onderově zdařilému ypsilonskému debutu, stojí za to vidět.