Článek
Její návštěva však stojí za to. Především pro obsazení titulních rolí, pro něž je těžké najít skutečně kvalitní domácí pěvce. Ústecká opera je má v Jakubovi Pustinovi, jehož pevný, znělý, barevný a ve výškách jistý tenor je pro Tristana ideální. Má roli dokonale zvládnutou a síly dobře rozvržené, jeho výkon je pozoruhodný a je div, že po tomto pěvci nesáhly dosud přední domácí scény.
To platí právě tak o Elišce Weissové, která po ústecké Libuši a pražské Turandot v Isoldě znovu předvedla, že je dramatickou sopranistkou na vrcholu sil, vládnoucí objemným, nosným a dramatickým hlasem temnější barvy se suverénními výškami, s nímž navíc dokáže výrazově a dynamicky pracovat. Kromě dramatických pasáží předvedla i řadu lyricky prozpívaných míst.
K vrcholům premiéry patřil s vášní zazpívaný duet Tristana a Isoldy ve druhém dějství a s vnitřním prožitkem přednesená poslední Isoldina árie Mild und leise. Škoda, že Weissové se dostává víc příležitostí v zahraničí než na domácích jevištích.
Kvality zkušeného pěvce s výbornou pěveckou technikou prokázal Richard Haan jako Kurwenal, na dobré úrovni se vyrovnala s náročnou rolí Brangäny i Karla Bytnarová. Orchestr pod taktovkou Miloše Formáčka předvedl, že je tělesem s vysokými hráčskými kvalitami, což potvrdila i precizně zahraná sóla. Wagnerova hudba zněla v jeho podání s dramatismem, symfonickou hutností, barevností a gradací, byť někdy zbytečně na úkor pěvců, kteří s jeho zvukem museli svádět nerovný boj.
Režisérka Andrea Hlinková zasadila příběh o strhující lásce Tristana a Isoldy do kosmického universa. Jistě, Wagnerova hudba toto nekonečno přesahující lidské rozměry sugeruje a s vesmírnou projekcí by docela ladila, kdyby režisérka nápad nerozmělnila popisnými akcemi mimicko-baletního sboru, jdoucími místy až na hranici komiky, stejně jako množstvím obrázků předimenzovaná projekce. Nesourodě historizující kostýmy pak produkci srážejí k naivní pohádce, navíc většině protagonistů nesluší.
Přes problematickou inscenační podobu je ale ústecký Tristan a Isolda, zejména po pěvecké stránce, mimořádným počinem. O to smutnější je fakt, že tamní divadlo nedokáže tuto kvalitu dostatečně prodat. Na prosincové předpremiéře i páteční premiéře zelo hlediště prázdnotou. I tak si ale pěvci zasloužili ovace ve stoje byť nepočetného publika.
| Richard Wagner: Tristan und Isolde |
|---|
| Dirigent Miloš Formáček, režie Andrea Hlinková, scéna a kostýmy Miriam Struhárová. Premiéra 14. ledna v Severočeském divadle, Ústí nad Labem |
Hodnocení: 75 %
Může se vám hodit na Firmy.cz: