Hlavní obsah
Rammstein se po vydání alba chystají na dva červencové koncerty do Prahy. Foto: Olaf Heine

RECENZE: Více melodiky a rozmanitosti Rammstein

Přetěžkou pozici má německá skupina Rammstein. V minulosti se dobrala tak specifického zvuku, že ji podle něho každý fanoušek rockové hudby pozná po pár akordech. Natočila tak ale už šest alb, pročež se po vydání posledního Liebe ist für alle da (2009) zastavila, aby nabrala čas potřebný k rozmyšlení si, jak se svým soundem naloží dál.

Rammstein se po vydání alba chystají na dva červencové koncerty do Prahy. Foto: Olaf Heine
RECENZE: Více melodiky a rozmanitosti Rammstein

I z řad tradičních příznivců se totiž začaly ozývat hlasy volající po nějaké změně, a toužila po ní i sama kapela. Navíc nebylo deset let staré album příliš úspěšné, a tak se Rammstein dostali do tvůrčí pasti. Nutno podotknout, že to nezastavilo jejich koncertní jízdy. Předvádějí na nich neopakovatelnou podívanou a disponují přitom dostatečným počtem kvalitních skladeb na to, aby fanoušky naživo nenudili.

Na novém albu se tedy rozhodli přijít s určitými změnami, nerozhodli se ale opustit komfortní a úspěšnou zvukovou zónu. A tak lze opět Rammstein z písniček poznat, nejpozději v okamžiku, kdy začne zpívat Till Lindemann. Na druhou stranu ubrali důraz na agresivitu a vsadili více na melodické pěvecké linky. Jejich kolekce je ve srovnání s minulými více popová, a ani v textech už není tolik provokací. Nahrazují je nadsázka a drobná zazlobení.

Rammstein v roce 2019.

Foto: Olaf Heine

Úvodní singl Deutschland vyvolal v souvislosti s výpravnou podobou videoklipu různé reakce. Na dlouhé ploše se v něm kapela prošla německými dějinami, přičemž připomněla i holocaust. V textu Lindemann zpívá, že Německo miluje a současně nenávidí, a tak bylo třeba upozornit na negativní léta historie země i obrazem. Kompozice má pro Rammstein charakteristické ostré riffy, elektroniku i delikátní hru piana v závěru. Na úvod alba je jasně řečeno, s kým má posluchač tu čest.

Ve skladbě Radio se Rammstein inspirovali osmdesátkovou elektronikou skupiny Kraftwerk a z těch dob si vzali i nosnou melodičnost. Ke zvuku uvedené kapely se vrátili i v písni Weit Weg. Je to však experiment v bezpečných hranicích dosavadního zvukového života skupiny.

Zeig Dich je tematicky o proviněních kněží, což prozrazují chorály v úvodu a teatrální dramatičnost písně. Provokativně vyhlížející skladba Sex je opatřena slovy o tom, že žijeme jen jednou, máme rádi život, máme rádi lásku a máme rádi sex. Ve výrazné a agresivní Ausländer zase Lindemann v textu žadoní o to, aby mu milá dala šanci, byť je cizinec.

Obal nového alba skupiny Rammstein.

Foto: Universal Music

Osobitou atmosféru má písnička Puppe. Její temnotu a napětí dokresluje text o tom, jak osamocený člověk trhá hlavu panence a „nedělá mu to dobře“. Nejzajímavější na desce je nicméně Diamant. Má podobu metalového šansonu a Lindemann je v něm mimořádně osobitý. Je to jakási pointa jeho uměleckého příběhu o tom, že nikdy nebyl dobrý zpěvák, vždy ale byl skvělý deklamátor a majitel robustní barvy hlasu.

Když vytrhneme album Rammstein z kontextu diskografie skupiny, dojdeme k tomu, že je nápadité, řízné, nenechávající posluchače v klidu, zvukově dotažené, emotivní a příjemně melodické. V konkurenci rockové doby bez problémů obstojí. Pokud je zasuneme mezi ostatní desky z diskografie kapely, představuje sice krok správným směrem, ale nejsilnější písně Rammstein na něm nejsou.

Rammstein: Rammstein
Universal Music, 46:25

Hodnocení: 80 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků