Článek
První, co návštěvníka při vstupu do šerosvitem zahalených výstavním prostor napadne, je otázka, z čeho vlastně vystavené skulptury jsou. Při pozorném ohledání jejich povrchu zjistíme, že tvůrce použil přírodní i průmyslové materiály, konkrétně skořápky vlašských ořechů, žaludové čepičky či čínské ořechy, které pojí dohromady laminát.
Při procházení kolem smečky elegantních levhartů, houfu bystrozrakých orlů či hejna dravých žraloků to vypadá jako v biblickém ráji, kde všechny bytosti žily vedle sebe v míru a nenapadaly se. Na druhou stranu běhá mráz po zádech, když si uvědomíme, že by figury dravců ve skutečné velikosti ožily. Přesto převládá pocit okouzlení z ladných tvarů.
Ne Gabriel, ale sama příroda je jejich nejdokonalejším tvůrcem. Výtvarník křivky pouze uchopil po svém a výtvarnou formou předložil návštěvníkovi. Zdůraznil jejich genialitu, která přežila staletí. Například žraločí tělo sloužilo americkým leteckým odborníkům jako vzor pro aerodynamiku stíhaček.
Jakou úlohu má však v tomto ráji člověk? Odpověď lze dekódovat z Gabrielových laminátově polyuretanových sousoší, která jsou umístěna o patro výš než dravci. Jako by homo sapiens dlel na vyšší úrovni, ale zároveň se tam cítil zoufale osamocen. Dílo Z očí do očí ukazuje muže, který hledí na svou zmenšeninu a doslova ji hypnotizuje. Ovšem tento vztah je oboustranně provázaný. Když se díváš do propasti, propast se dívá i do tebe, říká stará pravda.
Michal Gabriel vytvořil imaginární rajskou zahradu, ve které se přírodní živly slévají společně s postmoderními symboly do jedné veliké řeky. A voda, jak známo, evokuje život. Protože z ní vše vzniká a do jejího lůna se také vše navrací.
| Michal Gabriel: Země, voda, vzduch |
|---|
| Východočeská galerie v Pardubicích, zámek 3, do 22. února 2015 |