Hlavní obsah

RECENZE: Soudruzi, tuneláři, účelovky a buddhové v rudé Číně

Novinky, Stanislav Dvořák

Mu-žung Süe-cchun je neoficiální čínský spisovatel, který už se dnes pohybuje spíše mimo Čínu. Jeho román Než slehne rudý prach nově vychází i v češtině v nakladatelství Argo, které na obálce uvádí, že v Číně byl podroben mohutné cenzuře.

Foto: Profimedia.cz

Mu-žung Süe-cchun, neoficiální čínský spisovatel

Článek

Hlavní postava románu, advokát Wej Ta, nemusí být čtenáři sympatický, ale přesto vzbuzuje zvědavost. Při hlubším zamyšlení lze pochopit, proč musí být takový, jaký je, a proč ho tak Mu-žung Süe-cchun, jenž sám podobné prostředí poznal, musel napsat.

Vidíme muže ve středním věku, produkt cynické společnosti, kde orientace na peníze a nezájem o člověka už dávno překročily míru zdravého rozumu. Zároveň si ale zachovává vnější formu komunistické společnosti, vyžadující typicky východní (pro Evropana někdy absurdní) rituály, hesla a míru přetvářky, která by byla pro průměrného Čecha nepřijatelná.

Čínský šíbr Wej Ta už ji dávno přijal, nepřetržitě lže, pere špinavé peníze, podplácí, krade a přitom s úsměvem poklonkuje čínským soudcům a funkcionářům. „Jsem jak ta coura, k soudu se chodím prodávat,“ říká otupělý muž, který se rozešel se ženou a tráví čas v bordelech, kde potřebuje podmáznout toho či onoho vyžraného funkcionáře. Symbolem jeho světa je soudcovský mahjong, hra, při které musí prohrát se soudcem, předat mu tak úplatek a ještě nějak přijatelně zdůvodnit, proč prohrál.

Když pinožení ztratí smysl

Poznámka o zdravém rozumu v souvislosti s honbou za penězi u tohoto advokáta nebyla náhodná. I další detaily naznačují, že jeho osobnost se rozpadá. Žije s prodejnou zlatokopkou a dobře to ví, přesto ji nedokáže vyhodit, i když zažívá okamžiky silné nenávisti. Problém je v tom, že Wej Ta nenávidí nejen všechny zkorumpované zloděje kolem, nenávidí i sám sebe. Hnusí se mu vlastní tvář, hamižnost, každodenní podvody. Vyhořelý antihrdina trpí depresí a autor ho nechává mluvit o smrti, o lhostejnosti ke všemu.

Než slehne rudý prach jistě nelze označit za humorný román, ale drobné záchvěvy smutného humoru by se našly - třeba v kapitolách z buddhistického chrámu. Funkcionáři komunistické strany mají sice duchovno zakázané, ale zkrumpovaný papaláš se špatným svědomím tu a tam přichází na „tajňačku“, rozmlouvá s mnichem a zapaluje obětní tyčinky. Fenomén neupřímných duchovních  spolupracujících se systémem, dobře známý i v naší historii, zde reprezentuje vychytralý mnich, kterého Wej Ta také nenávidí.

Román dobře vykreslil advokátovu psychiku a má slušný spád. Příběh částečně oslabuje fakt, že až na jednu fanaticky poctivou postavu jsou všichni soudci, politici, policisté, úředníci zloději a prakticky všechny ženy prostitutky atd. Autor sice vychází z prostředí, které zná, ale pokud se to opakuje příliš dlouho (337 stránek), může se takový svět stát až nudným.

Dojem z románu ruší i občasné stylistické podivnosti. Zatímco kontextově přesné a zábavné je použití současných pojmů jako „kleknout na“ a „účelovka“, těžko lze věřit, že by dnešní gauneři používali v dialozích slova jako „paskřivec“ nebo dokonce „kanálie“ (zastaralé, původně z němčiny, die Kanaille - gauner, coura, špína). Skřípají některá přirovnání „nahrávačka jako křen“ a objevují se bohužel i slova, která už vůbec nedávají smysl („štepsuje“, „špláchá si na rozum“, „on byl strašnej dalamán“).

Celkové hodnocení: 65%

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám