Článek
Film by především potřeboval pečlivější konzultace se zkušeným dramaturgem. Debut je ambiciózní, ale také zmatený, nesoudržný, poslepovaný ze všeho možného. Tím pádem mu chybí tah a divák je sledem scén spíš zaskočen, než že by se dařilo vyvolat dramatické napětí.
Všiváci trpí častým neduhem debutů, vznikli překotně, s velkým nadšením, jednotlivosti jsou dobré, jako celek to ale nefunguje. Jiří Langmajer určitě není špatný herec, ani Ondřej Vetchý, Ondřej Malý, Iva Janžurová, Taťána Vilhelmová. Koneckonců i Jiří Mádl se s rolí mentálně postiženého kluka vyrovnal pěkně. Jenže nepravděpodobný scénář se vyznačuje přepjatostí a zkombinováním takových náhod, že z toho přechází zrak. U některých scén je obtížné pochopit jejich smysl.
Iva Janžurová a Ondřej Vetchý ve filmu Všiváci.
Jedna linie je o zlodějíčkovi, který zneužívá mentálně zaostalého kumpána, další o manželské krizi jednoho páru, třetí o dvou bratrech, z nichž jeden je lékař, opilec a děvkař a druhý duševně labilní veterán z Afghánistánu. V mládí se jeden bratr zcela náhodně vyspí s přítelkyní druhého, přesto se s ní podvedený nakonec ožení (nařídí mu to maminka) a zrovna v den svatby se ještě nevěsta zabije v autě.
V dramatu Všiváci, jež přijde do kin v říjnu, hraje mentálně postiženého hocha.
Už to by stačilo, ale scénář jde do extrému. Po letech se zoufalý veterán rozhodne s bývalým kolegou zajistit rodinu vyloupením banky a přesně v té chvíli tam vejde jeho dcera, bůhvíproč sebere ze země pistoli a nakonec se všichni pozabíjejí jako v Pulp Fiction.
Celkový dojem nevylepšuje ani množství retrospektiv, časté přeskakování tam a zpět docela mate, postavy hrají v různých obdobích různí herci. U záběrů z Afghánistánu je sice vidět, že se filmaři v rámci rozpočtu snažili, ale k působivosti amerických filmů o válce (viz 30 minut po půlnoci) to má hodně daleko.