RECENZE: Rod Stewart venkovskou hudbu naleštil

Už minulé album Time (2013) ale bylo povedenou přehlídkou jeho tvůrčí práce i skvělé interpretace. Byly na něm rockové skladby a přijato i hodnoceno bylo velice dobře. Novinka obsahuje písničky mající těžiště v country, bluegrassu i folku. Jejich konečná podoba je ovšem patřičně naleštěná.

Stewart sáhl do jiného hudebního ranku. Použil k tomu silné skupinové i orchestrální prezentace, které zajišťují popové pojetí jmenovaných žánrů, stejně tak došel i ke komornějšímu zvuku (A Friend for Life). Aby písně rockově „nebolely“, obrousil hrany i svému charakteristickému chrapláku a zpívá civilněji. Žel se tak připravil o jeden typický prvek, který od něho posluchač očekává.

Nutno zdůraznit, že vlivům country, folku nebo bluegrassu nepodlehl. Jako Brit jim navíc vtiskl takovou podobu, jak ji cítí, a tak lze na desce snadno vystopovat prvky irského a britského folklóru. Do koncepce dobře zapadají.

Album konstatuje, že Stewart umí napsat dobrou písničku, ví, jak ji vylepšit (viz třeba hispánské kytarové sólo ve Walking In The Sunshine), umí ji solidně prezentovat a ještě přidat popový rozměr tak, aby byla přijatelná pro širší spektrum posluchačů. V textech je pak velmi vlastenecký.

Ne všechny skladby na desce ale mají přesvědčivý charakter a zvláště druhá část trpí tím, že autorům došly dobré nápady. Pakliže tedy byla předešlá kolekce Time jedna z lepších, které Stewart ve svém životě nahrál, Another Country je ve finále průměrná.

Samozřejmě v kontextu jeho tvorby, v níž průměr je obecně vzato nadprůměrem.