Hlavní obsah

RECENZE: Mirai mají pro haly dost hitů. A vylepšili i zvuk

Právo, Jaroslav Špulák

Sláva frýdecko-místecké kapely Mirai přišla rychle a její členové se v ní teď snaží neztratit a orientovat. Před několika týdny vydali své druhé studiové album Arigatō a nyní k němu vyrazili na první vlastní halové koncerty. Jak z pódia řekl zpěvák a kytarista Mirai Navrátil, premiérový se odehrál v pátek v ostravské hale Tatran. Přišlo dva a půl tisíce diváků, bylo vyprodáno.

Foto: ČTK

Mirai Navrátil stojí v čele kapely Mirai.

Článek

Debutové album Konnichiwa z roku 2017 bylo plné hitů. To druhé pár výrazných skladeb nabídlo také, v porovnání s debutem je ale silnější v produkci a zvuku. Během koncertu to bylo patrné. Publikum totiž pružně a ihned reagovalo na osvědčené skladby, v těch chvílích bylo jásavé, zpívající až divoké, zatímco při poslechu nových bylo vlažnější. To se nicméně může časem měnit podle toho, jak bude kapela nasazovat singly a jak je posluchači přijmou.

Při přechodu do sportovních hal výtečně zvládla svůj koncertní zvuk. K dosažení co nejlepší kvality, čitelnosti a síly používá vedle umu jednotlivých muzikantů i povolený doping v podobě samplerů se škálou zvuků, jež ten živý doplňují a zpevňují. Vzorem pak byl sound druhého alba, písně z debutu byly vylepšeny a posíleny.

Mirai přitom na pódiu dokázali i zvolnit. Třeba když Navrátil „doplul“ po rukou diváků na nafukovací jahodě na malé pódium uprostřed haly a zpíval tam jen s kytarou či ukulele (zesnulého Karla Gotta uctil spolu s diváky zpěvem skladby Být stále mlád), anebo když před přídavkem skupina pouze s pomocí ukulele, hlasů a mikrofonů zazpívala písničku 365 ze svého debutu. Ten moment ve stavbě programu mile překvapil.

Koncert trval nějaké dvě hodiny, mohl mít ale větší spád. Bylo to dáno i tím, že Navrátil neměl tak docela připravené, co lidem mezi písněmi řekne, a tak improvizoval a vlastně mnoho neříkal. Přitom by to bylo na místě, neboť technici často mezi jednotlivými položkami programu pobíhali na pódiu a něco měnili, přinášeli a odnášeli.

Vášeň pro bicí i písně

Když se základní část vystoupení drala do finále, skupina sáhla ke své vášni bubnovat. Vzala si k tomu bezpohlavní hudební hmotu dobrou tak na druholigové diskotéky a do jejího zvuku tloukla do bicích. Samozřejmě, láska k takovému způsobu prezentace je nade vše. Pohříchu ale kvetla ve chvíli, kdy se blížil závěr koncertu, který měl gradovat. A to se obvykle dělá tak, že se v rychlém sledu za sebou hrají ty nejlepší písně.

Halový koncert by si také zasloužil výraznější vizuální ztvárnění pódia. Mirai využili pouze své logo velikosti jistě nadživotní a řad světel, jež ho ve spodní části protínaly. Tu a tam i lehké ohňové či světelné efekty a samozřejmě konfety. Projekce či velkoplošné obrazovky, které ve větších halách už mají uplatnění, chyběly.

Na pódiu však byli Mirai sebejistí a nezřídka prováděli i choreografie, které byly zjevně nachystané. Zkušenosti a jistotu sesbírali během mnoha koncertů, jež v minulých měsících jejich cestu vzhůru provázely. Navíc z jejich setu stále čiší vášeň pro hudbu a chuť se o ni podělit s každým divákem, který dorazil.

Večer zahajující česká indierocková kapela The Silver Spoons do toho šla naplno. Tvoří ji velmi dobří muzikanti, takže hudební pasáže, i ty nastavované, byly pozoruhodné a barevné. Její anglicky zpívané písně ale nedisponují nijak výraznými a přitažlivými melodiemi a zpěvákův hlas se v ostravské hale potápěl v horší zvukové hmotě. Jeho potřebu nejistě komunikovat s diváky měla pak spíše nahradit ještě jedna skladba v bloku navíc.

Mirai
Bonver Aréna, Ostrava, 22. listopadu

Hodnocení: 75 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám